„Je to škaredá zkušenost. Dívám se v bezcelní zóně na lidi mířící na dovolenou, zatímco můj syn sedí, nemá co dělat a pozoruje jiné děti, jak se baví,“ popsal Waíl al-Sahlí na pozadí letištních hlášení o příletech a odletech situaci v telefonickém rozhovoru s britským listem The Guardian. Se svým synem Montasírem do čtvrtka přespával na podlaze haly druhého terminálu dubajského letiště.

Sochař Sahlí vyrostl v Jarmúku, uprchlickém táboře v Sýrii pro palestinské rodiny, které za izraelsko-arabské války v roce 1948 utekly z domova. Válka, která v Sýrii vypukla před čtyřmi lety, dopadla i na Jarmúk a zasáhla do života Sahlího rodiny. Když začal se ženou ošetřovat zraněné, byl na čas zatčen. Jakmile ho koncem roku 2012 propustili, rozhodl se s rodinou utéct do Jordánska. Stihli to nedlouho předtím, než Jordánci své hranice uzavřeli.

Nikdo je nechtěl

Sahlí však v Jordánsku nesměl pracovat a pětičlenná rodina dva roky jen přežívala. Nakonec se rozhodla, že se její mužská část vydá přes Libyi do Evropy. „Kdybychom měli dost peněz, šli bychom všichni. Říkali jsme si, že když zemřeme, tak alespoň zemřeme spolu. Jenže jsme měli peníze jen pro ně dva,“ citoval Guardian Sahlího ženu Nisrene.

Otec se synem se vydali na cestu 30. dubna. Letěli přes Dubaj do Súdánu, odkud je měli pašeráci převézt do Libye a následně do Itálie. V súdánském Chartúmu jim ale zamítli vstup kvůli nesrovnalostem s vízy a vrátili je zpět do Dubaje. Jordánské úřady je však odmítly přijmout zpět a nechtěli je ani v emirátech, ani v Turecku. Sahlí a jeho syn se ocitli v právním limbu - technicky vzato nemohli uvést zemi původu.

Poté, co se do jejich případu vložily humanitární organizace a média, posadili je ve čtvrtek do letadla do Jordánska. Jaký bude jejich další osud v Ammánu, je zatím nejasné, upozornil Guardian.