Podle otce Hamáda Saúda Šaravího osmiletá Vadíma stále zlobila. Bil ji a občas dokonce použil elektrický paralyzér. Bylo jí též odpíráno jídlo. V noci, kdy zemřela, byla zamčena a z hladu pojídala své výkaly. Po smrti pak její tělo pohodili v poušti. Když bylo objeveno, bylo už v takovém stadiu rozkladu, že se nepodařilo patologovi stanovit přesnou příčinu smrti.

Na týrání přeživší Miry upozornil úřady její strýc. Policie zjistila, že byt byl extrémně špinavý, páchlo to v něm močí, nábytek byl převrácený a lednice byla plná prošlých potravin. I Miriny šaty zapáchaly.

V bytě se podařilo najít i dvě žehličky s hnědými skvrnami, kterými pár dívky pálil.
Otec uvedl, že nechtěl svou dceru zabít, ale že si nemohl pomoci a musel ji bít, když byla neposlušná.

Zamkli ji, do rána zemřela

Milenka Anúd Amariová napřed vinu popírala, ale pak se přiznala a uvedla, že i ona si zaslouží smrt. Přiznala, že rozehřívala žehličky a dívky týrala. Podle ní byla Vadíma bita, protože neposlouchala a byla vzpurná.

Přiblížila i dívčiny poslední hodiny. Uvedla, že večer Vadíma zvracela a bylo jí velmi zle poté, co snědla své exkrementy. Zavolala tedy Hamada, aby přijel. Oba ale nechali dívku až do rána zamčenou na záchodě. Když se na ni přišli v pět ráno podívat, byla mrtvá.

Matce soud po rozvodu děti odebral a v listopadu 2011 je svěřil do péče otce. Zakázal jí jakýkoli styk s dcerami, takže je šest měsíců neviděla. Smrt dívky vedla k zavedení nového zákona na ochranu dětí, který nese Vadímino jméno.

Otec se může během patnácti dnů proti rozsudku odvolat. Před popravčí četu bude poslán, až nabude rozsudek platnosti a podepíše jej emír.