Niger, Mali, Libye, nebo nějaká úplně jiná země? Týdny poté, co povstalci loni v létě dobyli Tripolis, se spekulovalo, kam zmizel diktátor. Sotva kdo tušil, že se skrýval v rodné Syrtě.

Denně měnil úkryt, přesouval se z domu do domu. Jeho jediným spojením s vnějším světem zůstával mobil, z nějž volal těm několika politickým přátelům, kteří mu ještě zbyli. Telefonicky poskytl i svůj poslední rozhovor pro syrskou televizi al-Raj.

Právě tak se dostalo jeho číslo do rukou syrské tajné služby, která ho předala Paříži, jež šla Kaddáfímu po krku nejostřeji.

„Na oplátku dostal Asad od Francouzů příslib, že ho budou šetřit a že sníží politický tlak na jeho režim – což se také stalo,“ řekl britskému listu Rami El Obejdí, bývalý šéf špionáže libyjských povstalců.

Platnost čísla si francouzská tajná služba ověřila, když se napíchla na Kaddáfího telefonáty s jeho známým Jusufem Šakirem a s palestinským vůdcem Ahmedem Džibrílem. Tak mohla celkem přesně určit místa, kde se pohybuje.

Smrt v léčce

Pak už jen stačilo připravit léčku a navést libyjské povstalce. Odporovalo to halasným ujištěním, že NATO, které letecky útočilo na Kaddáfího síly, se nezaměřuje na jedince. Ale to už pak nikoho nezajímalo. Koneckonců, podle Obejdího byla operace akcí Paříže.

„Francouzská tajná služba hrála přímou roli při smrti Kaddáfího včetně jeho zabití. Dala pokyn, že má být zadržen, ale už se nestarala, zda bude do krve zbit – pokud ho povstalci dodají živého,“ tvrdí Obejdí.

Asad asi sotva tušil, že síly i zbraně, které se po Kaddáfího smrti uvolní v Libyi, zamíří do jeho země. Islamisté, kteří tam vyrazili s cílem svrhnout dalšího neislámského diktátora, si mohli uvolnit ruce jen proto, že on sám kvůli přežití zradil druhého.

Italský list Corriere della Sera, který jako první přinesl informaci, že za smrtí Kaddáfího stáli Francouzi, napsal, že jedním z důvodů úsilí Paříže byla diktátorova hrozba, že prozradí podrobnosti svého velkého finančního daru tehdejšímu prezidentu Nicolasi Sarkozymu v roce 2007.