Článek
V úterý večer jsme vyjeli za město, na „farmu“ prince Mešárího, nejstaršího vnuka zakladatele dynastie Al Saúd, což byl zelený ostrov uprostřed pouště se stovkami či tisíci palem, ovocných stromů, zeleninou, ovcemi i krávami a hlavně s večeří úžasných arabských specialit ve zmodernizovaném stanu, kde ovšem celý večer běžela CNN. Byli tam i zástupci naší firmy Plynostav Pardubice, kteří se snaží proniknout do arabského ropného průmyslu a syn prince Mešárího – princ Turkí – je spolumajitel firmy Plynostav Arabian Ltd.
Zajímavá debata nastala po mé otázce, co je současným hlavním problémem země. Odpověď byla jasná – je za něj považován společenský střet mezi liberály a konzervativci. Posun být musí, říkají jednoznačně všichni čtyři přítomní princové, avšak nikoli bezduchou westernizací, která útočí na důstojnost člověka, protože to saúdská společnost nechce přijmout. Proto pokrok, ale opatrný, tradice se musí dodržovat. Současná vláda se snaží tento problém změkčovat velmi štědrou sociální politikou.
Václav Klaus se saúdskoarabskými princi Mešárím a Turkím
Noviny docela přesně referují o mém včerejším projevu a hned na druhé stránce je hezký obrázek: modrý vláček EU je tažen červenou lokomotivou s nápisem Čína, ale vláček nemá kola, nýbrž symboly eura €, a proto to moc nejede. Podél vlaku jsou volně rozházena písmena A. Vždycky věřím v sílu karikatury, tato je úžasná.
Ve stejných novinách Arab News je v článku s názvem „Zelená vlajka – zelená země“ informace o založení Arabské environmentální společnosti. Vlajku má Saúdská Arábie skutečně zelenou, ale země je spíše žlutá. Jedeme se podívat za město na začátek pouště, která je beznadějně nezelená, ale stovky kilometrů dlouhý zlom (asi 200 metrů výšky) by byl výbornou scenérií pro potenciální arabské westerny.
Výhled na Rijád
Jí se tu všude moc dobře. Princ Mešárí mi říkal, že my v Evropě máme výhodu, protože při zapínání saka se pozná každé kilo navíc, zatímco v jejich hábitech se nepozná ani 10 kilo. Ještěže v Evropě máme ta saka, ale dopínají se stále hůře.
Česko-saúdskoarabské ekonomické vztahy nejsou velké, ale rostou – před 20 lety dosahoval náš obchod 25 miliónů dolarů, dnes je to 10x tolik. Náš vývoz je 20x větší než náš dovoz, ropu odsud nedovážíme. Ropa činí v Saúdské Arábii polovinu celé ekonomiky a po Rusku má druhou největší těžbu na světě. Příjmy z ropy tvoří 90 % příjmů státního rozpočtu, a proto rozpočet loni skončil přebytkem 14 %. To by byl sen evropských ministrů financí.
Saúdská Arábie se trochu nervózně dívá na vývoj kolem sebe. Velmi zneklidněna je zejména vývojem v Iránu, za sporný považuje odchod vojáků USA z Iráku a obává se narůstajícího vlivu Iránu na iráckou politiku. Naznačuje též, že Asadův režim v Sýrii ztratil veškerou legitimitu a mělo by dojít ke změně. Debata o tom je velmi otevřená.
Cestu končíme další večeří spíše se světem byznysu, ale i politiky. Pak noční let do Frankfurtu a ranní do Prahy.
