Když před více než dvěma lety velení armády rozhodlo, že do afghánských hor vyšle vrtulníkovou jednotku o sto mužích, vedlo to k masivnímu odchodu pilotů z přerovské základny. Končili z obavy, že je armáda nedokáže na náročnou misi dostatečně vycvičit a že jim také v Afghánistánu nedokáže zajistit potřebné zázemí.

Podle plukovníka Schwarze to ale byly zbytečné obavy, protože válečná realita byla střízlivější než krvavé představy. „Ti, co do Afghánistánu nechtěli, odešli. Byl tam velký odliv. V první zkušební misi ale lidé poznali, že to tam je lepší, než si představovali,“ řekl Právu.

Největší riziko přistávání v nechráněných zónách

Češi na americké základně Šarana v provincii Paktika používali od prosince 2009 do letošního listopadu tři vrtulníky Mi-171Š. Jejich každodenním chlebem byl rozvoz vojáků a válečného materiálu, ale do přímých střetů se nedostali. „Bojů jsme se přímo neúčastnili, byli jsme podpůrná část a přepravovali jsme vojáky na patroly a na konference s kmenovými náčelníky.“

Česká vrtulníková jednotka na základně Šarana v Afghánistánu

Česká vrtulníková jednotka na základně Šarana v Afghánistánu

FOTO: Tomáš Reiner, Novinky

A největší riziko pro vrtulníky? Při přistání v nechráněné zóně. „Nejhorší bylo přistávat na malých plochách ve velké nadmořské výšce. Okolo byla spousta místního obyvatelstva a všichni tam mají zbraň. To bylo vždy riskantní.“

I když jsou vrtulníky v Afghánistánu častým cílem, nejsou piloti ve srovnání s pozemními jednotkami v takovém nebezpečí. „Letectvo má vždy výhodu, že na ten konflikt přímo nevidí. Teprve když jsem se bavil s kluky, co v Lógaru jezdili na patroly, viděl jsem, že ta situace není růžová.“

FOTO: Tomáš Reiner, Novinky

Do Afghánistánu za vojáky putoval speciální hangár s veškerým dílenským vybavením a materiálem k opravě vrtulníků. „Dostat něco do Afghánistánu neznamená zvednout telefon a čekat, že vám to do týdne pošlou.“

Ze začátku měly vrtulníky problémy s nadmořskou výškou. „Nějakých 2200 metrů nad mořem motory nereagují tak, jak jsme zvyklí. Takže chvíli trvalo, než technici přišli na to, jak zařídit, aby vrtulníky létaly, jak jsme potřebovali,“ vzpomínal Schwarz.

Před Američany dobrá reklama

Soužití s Američany bylo podle něj výborné, i když se neobešlo bez trapasů. Američané např. neměli tušení, na jaké úrovni čeští piloti jsou a přistupovali k nim jako k začátečníkům. Což se hrdým Čechům samozřejmě nelíbilo. „Když nám vysvětlovali úplné základy, řekli jsme jim, že tohle máme dávno za sebou. Tak pochopili, že s námi musí mluvit zcela jinak,“ podotkl Schwarz.

Vojáci zažili na základně i Vánoce, Američané jim slíbili rybu a bramborový salát. „Akorát to americký seržant popletl a kuchaři místo potato řekl tomato a my jsme dostali rajčatový salát. My i Američani jsme na to civěli, protože všichni kromě nás měli k večeři bramborový salát,“ s úsměvem dodal.

Česká jednotka HELI UNIT má k dispozici tři modernizované vrtulníky Mi-171Š.

Česká jednotka HELI UNIT měla k dispozici tři modernizované vrtulníky Mi-171Š.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Schwarz z armády odešel a stal se instruktorem pilotů v centru leteckého výcviku v Pardubicích, kde trénují čeští piloti a v budoucnosti by zde měli trénovat i americké piloty. Americká armáda se totiž v ruských strojích Mi-17 zhlédla a pořídila si jich několik stovek. Podle Schwarze byla jejich mise pro Česko i ruské stroje dobrou reklamou. „To, že jsme byli schopni vrtulníky modernizovat, dopravit do Afghánistánu a tam je dva roky provozovat bez velkých problémů, přesvědčilo nejen Američany, že jsme schopni stroje i lidi dokonale připravit,“ dodal plukovník ve výslužbě.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky