Hlavní obsah

Nově objevená planeta sluneční soustavy může přepsat učebnice

Astronomové z Kalifornského technologického institutu shromáždili důkazy, které s největší pravděpodobností svědčí o tom, že se na samém konci sluneční soustavy - daleko z dosahu pozemských dalekohledů - ukrývá devátá planeta, která může být až desetkrát hmotnější než Země.

Nově objevená planeta sluneční soustavy může přepsat učebnice

Závěry amerických vědců Michaela Browna a Konstatina Batygina, publikované v odborném magazínu Astronomical Journal, nejsou stoprocentní, jde pouze o výpočty, nikoliv o přímé pozorování. Přesto jde o průlomový objev.

Pro existenci skrytého souputníka naší planety astronomům hovoří odchylky v pohybu nedávno objevených trpasličích planet a dalších malých objektů způsobené gravitačním vlivem obra, kterého Američané prozatím nazvali Planeta devět.

Proč se možný devátý člen planetárního klubu naší sluneční soustavy nachází tak daleko (podle odhadů je od Země dvacetkrát dál, než nejvzdálenější Neptun), by mohl vysvětlovat vliv Saturnu a Jupiteru. Planety mohly kdysi zapůsobit jako gravitační praky.

Prokázali něco, co chtěli původně vyvrátit

Brown a Batygin s výzkumem původně začali proto, aby teorii dvou jiných astronomů z roku 2014 o možné existenci obří fantomové planety vyvrátili. Tým španělských vědců z univerzity v Madridu tehdy tvrdil, že při zkoumání pohybu těles nacházejících se za dráhou Neptunu zjistili nepravidelnosti vysvětlitelné pouze gravitačním působením velkých a dosud neznámých objektů. [celá zpráva]

„Nejprve jsme si mysleli, že je to bláznivá úvaha, ke které se planetární vědci kloní pokaždé, když něco nedokážou vysvětlit,“ řekl listu The Washington Post Michael Brown s tím, že spolu s kolegou výpočtům a počítačovým modelům nejprve nemohli uvěřit.

Byl to právě Brown, kdo před deseti lety přesvědčil Mezinárodní astronomickou unii, že Pluto nelze považovat za planetu. Teď tedy může to, co z učebnic vymazal, zase vrátit - a ještě mnohem větší. Planeta je zřejmě dvakrát až čtyřikrát větší než Země.

Hypotéza o planetě Nibiru

Spekulace o tom, že na okraji sluneční soustavy existují další velká tělesa, o kterých lidstvo zatím neví, jsou velmi populární. Známá je například legenda o bájné planetě Nibiru. Babyloňané tímto jménem označovali nejspíš Jupiter spojený s bohem Mardukem.

Existují ale mysteriózní hypotézy, podle nichž je Nibiru skrytou planetou, která obíhá střídavě kolem dvou hvězd – našeho Slunce a jiného tělesa, které je chladné a nachází se mimo sluneční soustavu. Tuto myšlenku zpopularizoval původem ázerbájdžánský spisovatel Zecharia Sitchin, podle kterého Nibiru, velká asi jako Saturn, vstupuje do soustavy jednou za 3600 let a pocházejí z ní obří bytosti (sumerští Anunnaki, bibličtí Nefilim), které v minulosti manipulovaly s lidskou DNA.

Vědci se k takovým konstrukcím staví krajně odmítavě. Vloni ale američtí vědci Chadwick Trujillo z hvězdárny Gemini na Havaji a Scott Sheppard z vědeckého ústavu Carnegie ve Washingtonu objevili v Oortově oblaku na okraji sluneční soustavy trpasličí planetu nazvanou 2012 VP113. Z její dráhy astronomové usuzují, že je pod gravitačním vlivem mnohem mohutnějšího tělesa, až desetkrát většího, než je naše planeta.

Na to, aby se dalo odhadovat, jaké podmínky na „nováčkovi” našeho solárního systému panují, je ještě příliš brzy stejně jako na úvahy nadšenců, že by tam snad mohl být život.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků