Přemýšlením o nemyslitelném USA analyzovaly pravděpodobné následky odpálení desetikilotunové jaderné nálože několik bloků severně od Bílého domu. Výsledkem by podle studie byla strašná zkáza pro asi 800metrový okruh od místa výbuchu. Budovy by se změnily v trosky, tak jako na konci války srovnaly spojenecké nálety celé čtvrti Berlína, přirovnává AP. Mimo zónu výbuchu by ale existovaly poměrně velké šance jadernou zkázu přežít.

"Není to konec světa," řekl Randy Larsen, plukovník amerického letectva ve výslužbě a spoluzakladatel institutu pro vnitřní bezpečnost státu TIHLS. "Není to scénář studené války."

Ačkoli 120stránková studie úřadů pro vnitřní a jadernou bezpečnost byla určena výhradně pro "oficiální použití" a nikdy nebyla vydána, již několik měsíců koluje po vědeckých a aktivistických stránkách na internetu.

Kilometry vysoký jaderný hřib 

Studie odhaduje, že zóna výbuchu by sahala až za jižní trávník Bílého domu a na východě k sídlu Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). "Málo nadzemních staveb, pokud vůbec nějaké, by zůstalo stát nebo by bylo staticky v pořádku a jen málo lidí by přežilo," citovala AP ze zprávy.

Oblast exploze je popisována jako "nepřístupná zóna" po několik dní kvůli vysoké úrovni radiace. Ale Kapitol, sídlo Kongresu, budova nejvyššího soudu, Washingtonův monument, Lincolnův či Jeffersonův památník nebo Pentagon za řekou Potomac by byly v oblasti s "malým poškozením". Lidé by zde utrpěli jen menší zranění a nejčastějšími škodami by byla rozbitá okna.

Washington. V popředí Bílý dům.

Washington. V popředí Bílý dům.

FOTO: fotobanka Profimedia

Jaderná exploze o síle deseti kilotun by byla zhruba 5000krát silnější než bomba v dodávce, která v roce 1995 zničila budovu federálních úřadů v Oklahoma City.

Pověstný "atomový hřib", který by dosáhl výšky až osmi kilometrů, by svůj tvar udržel několik minut. Záblesk jaderného výbuchu ve Washingtonu by byl vidět v okruhu stovek kilometrů a byl by tak intenzivní, že by dočasně oslepil lidi v až 19kilometrovém okruhu.

Lidé by z domů prchat neměli

Jaderný spad, který by postupoval podle povětrnostních podmínek závislých na jednotlivých ročních obdobích, by obyvatelstvo v blízkosti výbuchu v prvních dvou hodinách vystavil záření 300 až 800 rentgenů. To je dostatečná dávka, aby většinu ozářených lidí zabila.

Na jaře by spad zamířil pravděpodobně na sever a západ od centra Washingtonu, v létě naopak na jihovýchod. Po dvou hodinách by se radioaktivní mrak dostal nad Baltimore a jeho nebezpečnost by byla mnohem nižší.

"Naneštěstí, naše instinkty mohou být naším nejhorším nepřítelem," tvrdí zpráva. Po jasném záblesku nálože by lidé zřejmě sledovali z okna, co se děje. Tlaková vlna by ale do deseti vteřin rozbila sklo v pětikilometrovém okruhu, což by způsobilo mnoho zraněných.

Vystrašení obyvatelé by se pak pokoušeli uprchnout z oblasti, ale odchod z domu by již po několika minutách znamenal vystavení se smrtelným dávkám radiace. Auta by neposkytla žádnou ochranu. Vláda v takovém případě radí ukrýt se do sklepů nebo podzemních garáží. Každý, kdo vstoupí do budovy, by si měl svléknout svršky a vykartáčovat vlasy, aby odstranil největší radioaktivní částice.

Klíčové je podle Larsena rychle se uchýlit do podzemí a čekat. Po asi sedmi hodinách totiž začne úroveň radiace rychle klesat.

Mrakodrapy v New Yorku by zadržely trosky

Zóna výbuchu by také závisela na velikosti města. V hustěji obydlených velkoměstech, jako je například New York, by výškové budovy pomohly zabránit šíření úlomků trosek. I tak by ale radioaktivní spad postihl velkou oblast.

Zmíněná studie nezahrnuje možnosti, zda a jak by teroristé dokázali sestrojit jadernou bombu a jakým způsobem by se jim podařilo ji propašovat do Washinghtonu. Metropoli totiž před podobnými hrozbami pomáhají chránit radiační senzory a další zařízení.