V roce 1968 byl poslán na základnu Edgewood Arsenal. Tehdy mu bylo osmnáct let. Jel tam dobrovolně, protože mu slíbili třídenní víkendy a měl to blíž domů do rodného Pittsburgu. „Vypadalo to jako dobrej šolich. Chtěli tam testovat nové polní uniformy, oblečení, zbraně a věci podobného druhu, ale nezmínili se o drogách nebo chemikáliích,“ vzpomíná po letech na nabídku.

Když měl po nástupu vyplnit papíry, zpozorněl. Viděl, že personál základny má na sobě bílé laboratorní pláště, a začal mít pochybnosti: „Vůbec to nevypadalo jako vojenská základna, ale spíš jako nemocnice.“

Jeden důstojník si ho vzal stranou a řekl mu, že na něm budou dělat pokusy. „Řekl mi: 'Jste tu jako dobrovolník. Uděláte to. Když ne, půjdete do vězení. A půjdete do Vietnamu. Buď předtím, nebo potom',“ vzpomíná Josephs.

Nejméně jeden pokus týdně 

Pokusy na něm zahájili hned po příjezdu. Někdy prodělal týdně jeden pokus, někdy jich bylo během týdne více. „Někdy to byly injekce, jindy mi dali pilulku,“ řekl po letech s tím, že nevěděl, o jaké látky se jedná. „Hodně chemikálií bylo označeno jako 'látka 1' nebo 'látka 2'.“

Když se ptal personálu, zda je nějak ohrožen, ujistili jej, že se nejedná o nic, co by mu jakkoliv uškodilo.

Jeden z experimentů v Edgewoodu

Jeden z experimentů v Edgewoodu

FOTO: fotobanka Profimedia

Josephs je ale přesvědčen, že dva měsíce testů stojí na počátku jeho zdravotních problémů, které ho trápí i o čtyřicet let později. Ještě před ukončením služby v Edgewoodu byl v únoru 1968 hospitalizován kvůli třasům připomínajícím parkinsonické. Ty ho provázejí po celý zbytek života. Po padesátce u něj diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Třasy trpí stále, mnohdy ale také nevolností, kdy se mu chce zvracet. Jindy necítí klouby. Snadno se také unaví.

Problémy měl už v armádě. Z Edgewoodu byl přesunut do armádního zařízení v Georgii. Třas byl tak silný, že musel být několikrát přijat do nemocnice na základně a museli mu podávat myorelaxans na uvolnění svalů.

Otrava dioxinem a organofosfáty 

Pak byl poslán do Thajska, kde měl pomáhat v americké válce proti Vietnamu. Z Thajska startovaly bojové letouny k náletům na oba Vietnamy. Tam přišel do styku s dalším jedem, defoliantem Agent Orange, jehož základem je dioxin.

V armádě byl tři roky. Pak odešel a v roce 1977 se oženil se zdravotní sestrou. Rozhodli se ale nemít děti, protože se báli, že by mohly být poškozené. Jeho žena se totiž z titulu své funkce dokázala dostat k části zdravotních záznamů z Edgewoodu, z nichž plyne, že dostal injekčně sarin nebo jiný nervový plyn. V záznamech totiž stojí, že 1. února byl vystaven otravě organofosfátem, které jsou základem nervových plynů. Dostal injekci P2S (mesylát), jenž se užívá jako protilátka při otravě organofosfáty a slouží jako reaktivátor neurotransmiteru acetylcholinesterázy, kterou organofosfáty rozkládají, a vytvářejí tak neutuchající dráždění nervových zakončení acetylcholinem.

Jeden z experimentů v Edgewoodu

Jeden z experimentů v Edgewoodu

FOTO: fotobanka Profimedia

Třasy u něj propukly v únoru, když dostal antipsychotikum Prolixin. Po něm dostal léky proti Parkinsonově chorobě, uvedl prokurátor Gordon Erspamer, který vede proces veteránů proti armádě kvůli Egdewoodu, k němuž se Josephs připojil. Uvedl, že antipsychotikem byl předávkován a mimořádně vysoké byly i dávky protilátek, léků Congentin a Artane. Uvedl, že všechny tři působí na oblast mozku spojenou s Parkinsonovou chorobou.

Erspamer se dostal k jeho záznamům, protože armáda pod tlakem nakonec rozhodla informovat lidi nasazené v Edgewoodu, jakým látkám byli vystaveni. Kontaktován byl však jen zlomek ze 7000 vojáků, kteří tam sloužili. Nároky vzneslo 86 veteránů a u 84 byly zamítnuty.

Josephs dostal jen odškodnění za Agent Orange, ale stále si 2000 dolarů měsíčně na léky platí ze svého.

Voják dodává, že tehdy věřil své zemi: „Cítil jsem, že mám povinnost sloužit své zemi. Tehdy byly věci jinak. Věřil jste vládě a nenapadlo vás, že by vám záměrně udělala něco, co by vás poškodilo."

Dvacet let pokusů na lidech

V letech 1955 až 1975 používali armádní vědci v Edgewoodu při testech koktejly z drog a chemikálií nejen u zvířat, ale i u lidí. Zkoušeli na nich látky, které mohly sloužit jako nervové plyny, například VX a sarin, ale i ochromující látky, jako je BZ.

Armáda také testovala účinky slzného plynu, barbiturátů, uklidňujících léků i drog, zejména halucinogenních, včetně LSD.

Tento přísně tajný program měl sloužit k obraně před chemickým nebo biologickým útokem ze strany Sovětského svazu proti USA, ale i k odvetě. Počítalo se s tím, že ochromující látky se budou přimíchávat do běžné munice.

Program útočných chemických zbraní zastavil v roce 1969 prezident Richard Nixon. Pak se přestali využívat k pokusům lidé.