Raúl Castro v neděli oznámil, že v nejbližší době zruší některá ekonomická omezení, která se dotýkají obyvatel Kuby, aniž by je však upřesnil. "V příštích týdnech začneme odbourávat ta nejjednodušší (omezení), z nichž mnohá měla za cíl zabránit novým nerovnostem v době všeobecného nedostatku. Zrušení dalších opatření si vyžaduje více času, protože to potřebuje hloubkovou analýzu a změny v zákonech," řekl v projevu po zvolení prezidentem. Podle tiskové agentury AFP by se některé slíbené nové kroky mohly týkat soukromého kubánského sektoru, který byl v zemi téměř celý zrušen.

Ovace pro Fidela Castra

Fidel Castro se z vážných zdravotních důvodů zasedání nezúčastnil. Přesto se mu od přítomných na začátku jednání dostalo dlouhotrvajících ovací ve stoje.

Dosavadní vůdce Fidel Castro začátkem týdne oznámil, že už o nejvyšší post v zemi usilovat nebude, a tak musejí poslanci vybrat jeho nástupce. Jedenaosmdesátiletý Castro sám nikoho výslovně neoznačil, svého bratra Raúla ale po operaci před 19 měsíci pověřil dočasným vedením země.

Prakticky prvními slovy šestasedmdesátiletého Raúla Castra po zvolení bylo ujištění, že se při všech klíčových rozhodnutích bude radit se svým jedenaosmdesátiletým bratrem. Tímto způsobem bude podle jeho slov nejlépe zajištěna kontinuita vlády i moci.

Fidel ovšem již dříve řekl, že jeho choroba je natolik vážná, že mu už nedovoluje každodenní pracovní vytížení. Nevyloučil ovšem nikdy, že bude jaksi zpovzdálí na režim dohlížet a prostřednictvím svých novinových článků se ho bude snažit udržovat ideologicky na výši.

Podle agentur Raúl Castro po bratrovi podle všeho nezdědí jen nejvyšší funkci, ale stane se zřejmě i předsedou vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil.

Staronový předseda parlamentu Ricardo Alarcón v kubánské televizi přečetl jména všech 31 nových členů státní rady, nejvyššího kolektivního vedení země. Prvním náměstkem předsedy státní rady, mužem číslo dvě režimu, se stal José Ramón Machado, který stál po boku bratrů Castrových už v padesátých letech při bojích proti tehdejšímu proamerickému režimu na Kubě.

Velké změny se nečekají, malé a postupné ano

Jednokomorové Národní shromáždění má po lednových volbách 614 členů. Do parlamentu se neměli šanci dostat stoupenci či členové opozičních hnutí, protože jediným legálním uskupením na ostrově je komunistická strana.

Většina pozorovatelů se shoduje, že s výměnou na nejvyšší funkci nelze očekávat nějakou radikální změnu politického kursu. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že Raúl Castro by mohl prosazovat ještě tvrdší politiku než v posledních letech jeho bratr.

"Raúl je připraven uskutečnit změny, které by Fidel nikdy neudělal...Neudělá to asi hned, ale myslím, že vytvoří i post premiéra a svěří ho (představiteli mladší generace) Carlosu Lagemu," sdělil ale americký politolog Brian Latell.

I představitel amerického ministerstva zahraničí pro Latinskou Ameriku Tom Shannon vidí ve zvolení Raúla Castra "možnost a potenciál pro změnu" na Kubě.

Fidel Castro s bratrem Raúlem

Fidel Castro s bratrem Raúlemfoto: ČTK/AP

Pokud jde o vztah k USA, americký prezident George Bush sice vyjádřil naději, že změna na nejvyšším místě by mohla znamenal počátek demokratizace, ale tomu většina Kubánců nevěří.

Raúl Castro sice loni jakoby nabídl olivovou ratolest USA, když řekl, že je otevřen jednání s USA, až ale odejde z úřadu George Bush. Spojené státy to vzápětí odmítly s tím, že Raúl Castro je jenom "malý Fidel", a nynější předávání moci na Kubě označily jen za přesun moci od jednoho diktátora k druhému.

Raúl Castro - z neústupného revolucionáře pragmatickým vůdcem
Ač byl téměř padesát let druhým nejvýše postaveným Kubáncem, ze stínu svého staršího bratra vystoupil Raúl Castro (76) až v červenci 2006, kdy mu idol revolucionářů Fidel předal své pravomoci. O hlavu menší Raúl sice nemá bratrovo charisma ani jeho řečnické schopnosti, mnohokrát se ale osvědčil jako dobrý manažer a za posledních 19 měsíců učinil pár krůčků k reformám, ovšem jen ekonomickým. A i když slíbil podepsat protokoly deklarace lidských práv, změny směrem k demokracii čeká od Raúla Castra jen málokdo.
Pragmatismus a ochotu přizpůsobit se nové situaci prokázal Raúl, jenž byl svého času zapálenější komunista než Fidel, v 90. letech, kdy rozpad sovětského bloku přivedl karibský ostrov do hluboké hospodářské krize. Jako ministr obrany, jímž je od října 1959 (světový rekord), tehdy zredukoval armádu z 300 000 vojáků na pětinu a udělal z ní efektivní ekonomický podnik, který dnes kontroluje nejdůležitější odvětví kubánského hospodářství a který je jedinou soběstačnou institucí v zemi.
Za rok a půl v nejvyšším kubánském úřadě povzbudil Raúl některé Kubánce například otevřeným přiznáním, že kubánské platy jsou příliš nízké, aby pokryly základní potřeby. Na toto téma loni na podzim otevřel celonárodní debatu na pracovištích a v organizacích, která ale směřuje zřejmě jen k určité "reformě socialismu". Obdivovatel čínského modelu Raúl potěšil soukromé zemědělce, když jim zvýšil výkupní ceny za maso a mléko. Podle některých zdrojů začal též rozdělovat část státních pozemků.
V zahraniční politice se Raúl Castro pokusil navázat dialog s potenciálním klíčovým hospodářským partnerem, Spojenými státy, které však tento týden znovu potvrdily neochotu zrušit 46leté hospodářské embargo, dokud na Kubě nedojde k demokratickým změnám. "Touhu po spolupráci s OSN" vyjádřila v prosinci kubánská vláda rozhodnutím (zatím nenaplněným) podepsat dva z ustavujících protokolů Všeobecné deklarace lidských práv.
Raúl Castro Ruz se narodil 3. června 1931 v osadě Birán v jihovýchodní provincie Oriente (dnes provincie Holguín) do rodiny velkoplantážníka, původem ze španělské Galicie, a už od malička šel ve šlépějích svého o pět let staršího bratra Fidela. Stejně jako on chodil do jezuitských škol a na Havanskou univerzitu (kterou ale na rozdíl od Fidela nedokončil), společně oba také bojovali za svržení Batistovy diktatury a byli odsouzeni za útok na kasárna Moncada v roce 1953.
V roce 1955 byli oba Castrové amnestováni a v mexickém exilu založili Hnutí 26. července. S 80 jeho členy, včetně legendy Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodili na jihovýchodě Kuby, jako jedni z mála tento výsadek přežili a pak z hor Sierra Maestra zahájili partyzánskou válku. Po vítězství revoluce v roce 1959 zastával Raúl nejprve pouze vedoucí funkce v provincii Oriente - mimo ústředí byl "uklizen" pro svůj příliš radikální přístup k odpůrcům revoluce, které nechával popravovat.
Postupně se ale propracoval do nejužšího vedení - jako druhý tajemník ústředního výboru komunistické strany (od jejího založení) se stal v roce 1962 i náměstkem a posléze prvním náměstkem předsedy vlády a v roce 1976 byl zvolen prvním náměstkem předsedy státní rady (zastupuje parlament mezi jeho zhruba dvěma zasedáními ročně). Všechny tyto funkce vykonával až do léta 2006, kdy poskočil o stupeň výše díky Fidelově operaci. Za svého budoucího nástupce ho Fidel oficiálně označil již v říjnu 1997 na kongresu KS Kuby.
Raúl Castro byl od roku 1959 ženatý s vyučenou chemičkou Vilmou Espínovou, s níž má čtyři děti a která loni v červnu zemřela. Zakladatelka Federace kubánských žen Espínová plnila po celá léta také funkci neoficiální první dámy Kuby, neboť Fidel Castro je od roku 1955 rozvedený a žádný další sňatek oficiálně nepřiznal. Jedna z dcer Raúla Castra, Mariela, je sexuoložka a bojuje na Kubě za práva homosexuálů.