"Všechny dohody na výrobu kalašnikovů, které byly uzavřeny s 18 zeměmi ještě v dobách Sovětského svazu, již vypršely. Jedenáct států začalo vyrábět samopal bez jakéhokoli povolení," řekl ruského zbrojařského monopolu Rosoroboronexport Nikolaj Švec. Dodal, že v některých případech licenci poskytla třetí strana.

Rusko se míní domluvit s jednotlivými výrobci na obnovení nebo poskytnutí licence. Švec uvedl, že v současné době jedná s východoevropskými zeměmi . "S Izraelem, Tureckem a Kazachstánem a některými dalšími státy už byly uzavřené dohody. Nedávno byly podepsány smlouvy s Indií a Francií.  V současné době podepisujeme dohodu s Maďarskem. Jednáme zástupci této země, aby mohli využívat naší licence," řekl Švec a dodal, že se jedná také s Čínou, Itálií a Českou republikou.

Vzor 58 není kopií AK-47

Tuzemský stále využívaný samopal vzor 58 je ale konstrukčně odlišnou a zdokonalenou zbraní, i když má řadu podobných prvků. Kateřina Koubová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu řekla: "Protože je náš samopal na vyšší úrovni, nikdy nebyla zaváděna licenční výroba kalašnikovů na našem území."

Rusko by mohlo podle Švece patentovat tento samopal v cizích státech, aby získalo kontrolu nad svým duševním bohatstvím. Ruská strana ale dává přednost dohodě se zahraničními výrobci. "Řešíme to při domlouvání (nových) kontraktů se zahraničními zákazníky," uvedl Švec. Rusko patří k významným vývozcům zbraní. Vůči některým zemím však Rusko uplatní i právní postup. "Bohužel, výsledky duševního bohatství mohou využívat i třetí strany, s nimiž nemáme možnost se dohodnout. V tom případě se neobejdeme bez právní ochrany na mezinárodní úrovni."

Podle některých odhadů od roku 1947 bylo ve světě vyrobeno 100 miliónů kusů samopalu AK-47. Sovětský svaz dovolil spojencům vyrábět tuto zbraň a jeho varianta se používá v 50 zemích světa. Kvůli utajení jej Rusko nikdy nenechalo patentovat.

Kalašnikovy se však nevyrábějí jen v továrnách, ale také v improvizovaných dílnách v Afghánistánu, Palestině, Pákistánu, Albánii a Kosovu i v Íránu. Vyráběla je také Libye, Jugoslávie, Egypt a Severní Korea.