Ostře sledovaný případ náhle učinil z pozapomenutých penzistů žádaný zdroj informací o tajemné látce, kterou donedávna děsili své oběti jen agenti ve filmech a seriálech.

Reanimovaní „otcové novičoku“ nyní ale podávají každý poněkud jinou verzi příběhu zrodu jedu, nemluvě už o detailech. Vjíždějí si přitom do vlasů a vzájemně se obviňují ze lží a pomluv.

Není prý do mokra 

S překvapivým vysvětlením, proč smrtící látka dvojici Rusů v Salisbury nezabila, přišel letos v dubnu bývalý sovětský chemik Vil Mirzajanov. Ten o sobě tvrdí, že je jedním z tvůrců novičoku. Vědec, který působil desítky let ve vojenském ústavu ve městě Šichany v Saratovské oblasti, nyní žije v USA. Novičok ve svých knihách podrobně popsal a zveřejnil i chemický vzorec. Listu Kommersant přitom nedávno vysvětlil, že „jen idiot“ mohl tuto látku použít ve vlhkých britských klimatických podmínkách. Achillovou patou jedu je podle něj citlivost na vodu, a v mlze tudíž mohl ztratil účinnost.

To připouští i ruský vědec Leonid Rink, který se prý rovněž účastnil za sovětských časů vývoje jedu. Když komentoval zprávy v západních médiích, že vražedný jed v Salisbury byl „tekutý“, namítl, že „vodní základ by otravnou látku okamžitě rozložil“.

Jenže s tím zas rozhodně nesouhlasí další bývalý sovětský chemik Vladimir Uglev, který také tvrdí, že na vývoji novičoku pracoval. „Nic takového. Typy tzv. novičku jsou velmi rezistentní vůči hydrolýze,“ řekl serveru RBK. Podle něj jde o odolnou látku, která při bojovém nasazení svými zabijáckými účinky desetinásobně předčí otravný plyn VX.

Smyje se opravdu lehce „jako špína“?

Uglev přitom ještě před zveřejněním zprávy, že se Skripalovi zotavují a mohou komunikovat, tvrdil, že pokud byli smrtící látce vystaveni, nemohou to přežít. „Téměř na sto procent mohu potvrdit, že jakmile otce a dceru Skripalovy odpojí od přístrojů zajišťujících životně důležité funkce, pak zemřou,“ řekl. Později ale tvrdil, že je mohlo zachránit „banální mytí rukou“.

„Stejně jako všichni normální lidé si Skripalovi před jídlem myjí ruce mýdlem. A-234 je v podstatě stejný jako špína. Smyli ho – a to, co zbylo, je už nedokázalo zabít,“ vysvětlil.

BEZ KOMENTÁŘE: Britská policie stále zajišťuje stopy na místě činu v Salisbury

Britská policie zajišťuje stopy na místě činu v Salisbury (archivní foto)

FOTO: Reuters

Právě Uglev přitom měl podle médií britským tajným službám potvrdit, že proti ruskému páru byla nasazena látka A-234, tedy typ novičoku, na jehož vývoji v 70. letech pracoval. BBC řekl, že nepochybuje, že jím byli Skripalovi otráveni.

Podle něj by se ale novináři měli Skripalů zeptat, zda je místo na jejich těle, které přišlo do styku s chemikálií, stále zpocené. To je podle něj hlavní symptom, který poznal i na sobě. Další příznaky jsou pak samovolné pomočení a defekace, dodal.

Médiím přitom Uglev sdělil, že z ústavu ve městě Šichany byl v roce 1993 vyhozen a od té doby prý s jedem již nepracoval. Živil se mimo jiné jako prodavač na tržišti.  V rozhovoru pro server The Bell Uglev řekl, že jediným skutečným autorem novičoku je Pjotr Kirpičov, který již zemřel – právě on by si prý „zasloužil uznání“.

Kirpičovův tým, jehož byl členem, prý vyvinul celkem čtyři typy látky (A-1972, B-1976, C-1976 a D-1980), jež vznikla na objednávku ministerstva obrany jako ruská odpověď na americký nervově-paralytický jed VX.

Poté bylo prý vyvinuto několik stovek modifikací tohoto jedu. Samotný název novičok se však pro ně podle jeho slov v ústavu nikdy nepoužíval.

„O žádném novičoku nevím. Existoval program, který se jmenoval Foliant. To, co si vymyslel Mirzajanov, ať si vysvětluje sám,“ říká Uglev.

Mirzjanov podle Ugleva „lže po tunách“

Rink podle něj v ústavu prý pracoval, avšak teprve ke konci programu, „kdy už bylo jasné, že žádná binární zbraň nevznikne“. „Jeho skupina měla zdokonalovat mou technologii. Věděli jsme však, že dny vojenské chemie končí,“ řekl s tím, že „neměli nejlepší vztahy“.

Rink přitom Ugleva v médiích obvinil, že si výklady o novičoku „chce přivydělat“.

Výzkumy se podle Ugleva prováděly také v laboratořích ve městě Volsk a zásilky tvořily od 20 gramů do 200 kilogramů. Pracovalo se na nich od roku 1972 až do roku 1988. Popřel přitom Mirzajanovovo tvrzení, že šlo o výrobu až 10 tun jedu. „Když už lže, tak lže po tunách,“ řekl na adresu bývalého kolegy.

Na rozdíl od Mirzajanova, který své vzpomínky na vývoj chemické zbraně publikoval jako exulant v USA, Uglev nikdy Rusko neopustil a nepsal ani paměti.

Tvrdí, že ačkoli média označují Mirzajanova za tvůrce novičoku, ve skutečnosti „žádnou roli na tvorbě nebo alespoň na vývoji neměl“. „Pracoval jako vedoucí oddělení, které mělo zamezit špionáži. Zabýval se kontrolou a sledoval také stav vzduchu v ústavu,“ řekl serveru The Bell.

Mirzajanov přitom listu Novaja gazeta řekl, že právě jeho vzorec byl „návodem“ pro britské tajné služby, když zjišťovaly, čím byl ruský pár otráven.