Článek
„Jsem alergický na patolízaly. Mám to v sobě, není to nějaká ctnost. Lichotit někomu znamená využívat člověka k dosažení nějakého cíle, skrytého či viditelného, pro vlastní prospěch,“ svěřil se papež v rozhovoru pro italská média.
Když ho někdo pochválí za něco, co se mu povedlo, má za to, že chválí boha, zatímco když ho někdo kritizuje, bere to se vším všudy. „Jsem hříšník. Kritika mě netrápí,“ řekl s tím, že je jedno, jestli je kritizován v tom či onom případě oprávněně. „Zasloužím si to za něco jiného, co ten člověk neví. Čímž je to vyřešeno,“ podotkl.
Pro Františka je velmi důležitý i veselý nadhled. „Smysl pro humor je milost, o kterou žádám každý den, a pronáším krásnou modlitbu svatého Tomáše Morea ‚Dej mi, pane, prosím, humor a milost, abych chápal vtip‘,“ prozradil. „Umět se zasmát, to člověka povznese, ukáže mu to pomíjivost života a naučí ho brát věci coby spasená duše. Je to lidské chování, avšak to nejbližší boží milosti,“ upřesnil.
„Spím jako dřevo“
František se také svěřil, že spí sice krátce, ale jako dudek a jen tak něco ho neprobudí. „Spím šest hodin, ale jako dřevo. Den, kdy udeřilo zemětřesení, všichni cítili, jak se jim houpe postel. Já nic,“ řekl. Hluboký spánek mu pomáhá udržet si kondici a zdraví. A k tomu přidává: „Moc mi pomáhá modlit se. Modlitba je pro mě chvilka s bohem.“
František se od předchůdců liší především nedogmatickým přístupem k učení a roli katolické církve. Často se obrací k nevěřícím i k představitelům jiných náboženství. Rád a často navazuje kontakty s prostými lidmi. Už v rodné Argentině se často setkával s tíží chudoby a má velké pochopení pro každého v těžké životní situaci.
V souvislosti s uprchlickou vlnou častokrát hovořil o nutnosti pomáhat lidem nuceným opustit domovy. „Není humánní zavírat dveře a srdce. Dlouhodobě se to politicky zaplatí,“ řekl v listopadu. Sám na jaře poskytl ubytování několika rodinám, které prchly před válkou v Sýrii.
Na začátku svého pontifikátu před třemi lety si předsevzal, že přispěje k tomu, aby se církev vrátila k ideálům prostoty a skromnosti a aby sloužila nemajetným i lidem na okraji společnosti. „Vyjděte z izolace svých kostelů a kazatelen a služte chudým,“ vyzval kněží a církevní hodnostáře. Ne všem se tyto jeho výzvy ale líbí.
Je modernější, ale ne liberál
Přívětivou tvář ukazuje František i ve vztahu k lidem, kteří se provinili proti církevnímu učení. Nedávno umožnil kněžím udělovat odpuštění ženám, které podstoupily interrupci a touží po rozhřešení. Umělé přerušení těhotenství však podle jeho slov je v očích církve „těžkým hříchem, neboť ukončuje nevinný život“.
Když Argentina v roce 2010, kdy byl Jorge Bergoglio ještě arcibiskupem Buenos Aires, zlegalizovala sňatky homosexuálů, silně to kritizoval jako „destruktivní záměr proti božímu záměru“ a adopce dětí gayi označil za „formu diskriminace dětí“.
Letos na podzim ho pak „vážně rozesmutnila“ zpráva o registrovaném partnerství, které uzavřely dvě italské bývalé jeptišky. Na to, že František není žádný bezbřehý liberál, upozornil i časopis The Economist. „Nemohl by se stát biskupem Buenos Aires, pak arcibiskupem, kardinálem a v žádném případě biskupem města Říma, kdyby po celou kariéru nelpěl na katechismu římskokatolické církve,“ napsal. „Má ale větší zájem řešit složitosti a dilemata moderního světa než jeho předchůdci,“ dodal.
V pohledu na rodinu chce František prosadit přívětivější postoj k rozvedeným věřícím. Někdy sice naráží na konzervativnější část duchovenstva, odmítá ale, že by měl nepřátele. Listu La Repubblica to popsal takto: „Neřekl bych, že mám odpůrce. Víra nás všechny spojuje. Přirozeně – každý z nás vidí situaci jinak.“
