Bylo to 26. září, kdy dozorci v budově E otevřeli 90 cel a klíče od nich předali jejich 184 obyvatelům. Ředitelka nápravného zařízení přiznává, že ji obléval studený pot.

K projektu Respecto, který Léa Poplinová nosila už pár let v hlavě, ji inspirovaly programy uskutečňované ve Španělsku a ve věznici Mont-de-Marsan na jihozápadě Francie.

V principu jde o „smlouvu”, která nabízí vězňům určité „výhody” (cely otevřené během dne, volný přístup do sprch a na sportoviště) výměnou za „povinnosti” (budíček v 7.30, kurzy občanské výchovy, provádění úklidu…).

Výsledkem je pokles násilností a hrubého porušování pravidel, které postihují nápravná zařízení.

Odsouzení i vazebně stíhaní

„Když jsem říkala, že bych to chtěla udělat ve Villepinte, považovali mě za blázna a sebevraha,” usmívá se mladá ředitelka.

Je pravda, že obrázek za pěti těžkými vraty věznice zdaleka není růžový: žije tu 1082 trestanců, ačkoli kapacita čítá 587 míst, průměrný věk je nižší než 30 let a míchají se tu odsouzení zločinci s vazebně stíhanými. Někteří recidivisté jsou tu popáté.

U vchodu do budovy E se pach dezinfekce mísí s vůní po čerstvém malování. Dřívější šeď vystřídala svítivě růžová, oranžová a žlutá. „Změnila se celá filozofie, až po barvu zdí,” konstatuje Léa Poplinová.

Na chodbách se odehrává tanec pobíhajících mladíků s klíči na krku. Někteří odcházejí z dílen, jiní se přidávají ke „kolegům” na sportovišti, aby si zahráli košíkovou anebo posilovali.

Především se zlepšily vztahy s dozorci: už se na ně nekoukáme jako na ty, co nám odpírali sprchu anebo nás zamykali.vězeň Karim

Karim, který už deset měsíců čeká na soud, vypráví, že zmizela dřívější podrážděnost. „Není tu nic k vidění. Především se zlepšily vztahy s dozorci: už se na ně nekoukáme jako na ty, co nám odpírali sprchu anebo nás zamykali,” popisuje devětadvacetiletý muž, který dříve byl v cele zavřený po 22 hodin každý den.

„Viděli jste peklo? Viděli jste ráj? Přešel jsem z jednoho do druhého,” potvrzuje s úšklebkem jeden z dozorců. Dříve se zdejším trestancům přezdívalo „nezvladatelní”, teď hrají na hřišti a ostatní vězni, přilepení k oknům, je sledují.

Nulová tolerance

Během tří týdnů se čekací seznam na zařazení do projektu rozšířil z dvacítky na více než stovku jmen. Ředitelka ujišťuje, že v konečném důsledku násilí pokleslo v celém zařízení, protože uchazeči o zařazení do projektu se nesmějí po dva měsíce dopustit vážného porušení pravidel. Ze zapojení do Respecto jsou vyloučeni „ostře sledovaní vězni” a dopadení teroristé.

Všichni hrají hru. Mají klíč od cely, ale vědí, že nad hlavou jim visí Damoklův meč.vězeňský dozorce

„Všichni hrají hru. Mají klíč od cely, ale vědí, že nad hlavou jim visí Damoklův meč,” vysvětluje dozorce.

Během prvního týdne bylo devět vězňů vyloučeno z projektu kvůli „držení zakázaných předmětů” a hrubosti. Platí „nulová tolerance”, upozorňuje ředitelka, která nastavila systém cukru a biče, kladných a záporných bodů, s návštěvami v hovorně a s přilepšením v jídelníčku.

Příprava na život venku 

Myšlenka nespočívá jen v tom, že se vězni zabaví, ale v „přípravě na odchod”, tvrdí ředitelka vězeňské služby v regionu Marie-Rolande Martinsová. „Jsou to (vězni) nezralí lidé, kteří tráví čas ve schodišťových šachtách. Musí se naučit naplnit si život jinak než přestupováním zákona a také se naučit říci ne,” vysvětluje v narážce na hrozbu radikalizace.

Tváří v tvář idylce v bloku E vytane na mysl otázka, co s ostatními vězni a dozorci v „pekle” zbytku věznice?

„Nejde o oddělení oveček od vlků,” ujišťuje ředitelka a dodává, že pokud experiment dospěje k přesvědčivým výsledkům, zváží promíchání týmů. Aby se i další dozorci dostali do „ráje”.