Francouzská věznice svěřila klíče vězňům. A zatím to funguje

Bylo to 26. září, kdy dozorci v budově E otevřeli 90 cel a klíče od nich předali jejich 184 obyvatelům. Ředitelka nápravného zařízení přiznává, že ji obléval studený pot.

K projektu Respecto, který Léa Poplinová nosila už pár let v hlavě, ji inspirovaly programy uskutečňované ve Španělsku a ve věznici Mont-de-Marsan na jihozápadě Francie.

V principu jde o „smlouvu”, která nabízí vězňům určité „výhody” (cely otevřené během dne, volný přístup do sprch a na sportoviště) výměnou za „povinnosti” (budíček v 7.30, kurzy občanské výchovy, provádění úklidu…).

Výsledkem je pokles násilností a hrubého porušování pravidel, které postihují nápravná zařízení.

„Když jsem říkala, že bych to chtěla udělat ve Villepinte, považovali mě za blázna a sebevraha,” usmívá se mladá ředitelka.

Je pravda, že obrázek za pěti těžkými vraty věznice zdaleka není růžový: žije tu 1082 trestanců, ačkoli kapacita čítá 587 míst, průměrný věk je nižší než 30 let a míchají se tu odsouzení zločinci s vazebně stíhanými. Někteří recidivisté jsou tu popáté.

U vchodu do budovy E se pach dezinfekce mísí s vůní po čerstvém malování. Dřívější šeď vystřídala svítivě růžová, oranžová a žlutá. „Změnila se celá filozofie, až po barvu zdí,” konstatuje Léa Poplinová.

Na chodbách se odehrává tanec pobíhajících mladíků s klíči na krku. Někteří odcházejí z dílen, jiní se přidávají ke „kolegům” na sportovišti, aby si zahráli košíkovou anebo posilovali.

Karim, který už deset měsíců čeká na soud, vypráví, že zmizela dřívější podrážděnost. „Není tu nic k vidění. Především se zlepšily vztahy s dozorci: už se na ně nekoukáme jako na ty, co nám odpírali sprchu anebo nás zamykali,” popisuje devětadvacetiletý muž, který dříve byl v cele zavřený po 22 hodin každý den.

„Viděli jste peklo? Viděli jste ráj? Přešel jsem z jednoho do druhého,” potvrzuje s úšklebkem jeden z dozorců. Dříve se zdejším trestancům přezdívalo „nezvladatelní”, teď hrají na hřišti a ostatní vězni, přilepení k oknům, je sledují.

Během tří týdnů se čekací seznam na zařazení do projektu rozšířil z dvacítky na více než stovku jmen. Ředitelka ujišťuje, že v konečném důsledku násilí pokleslo v celém zařízení, protože uchazeči o zařazení do projektu se nesmějí po dva měsíce dopustit vážného porušení pravidel. Ze zapojení do Respecto jsou vyloučeni „ostře sledovaní vězni” a dopadení teroristé.

„Všichni hrají hru. Mají klíč od cely, ale vědí, že nad hlavou jim visí Damoklův meč,” vysvětluje dozorce.

Během prvního týdne bylo devět vězňů vyloučeno z projektu kvůli „držení zakázaných předmětů” a hrubosti. Platí „nulová tolerance”, upozorňuje ředitelka, která nastavila systém cukru a biče, kladných a záporných bodů, s návštěvami v hovorně a s přilepšením v jídelníčku.

Myšlenka nespočívá jen v tom, že se vězni zabaví, ale v „přípravě na odchod”, tvrdí ředitelka vězeňské služby v regionu Marie-Rolande Martinsová. „Jsou to (vězni) nezralí lidé, kteří tráví čas ve schodišťových šachtách. Musí se naučit naplnit si život jinak než přestupováním zákona a také se naučit říci ne,” vysvětluje v narážce na hrozbu radikalizace.

Tváří v tvář idylce v bloku E vytane na mysl otázka, co s ostatními vězni a dozorci v „pekle” zbytku věznice?

„Nejde o oddělení oveček od vlků,” ujišťuje ředitelka a dodává, že pokud experiment dospěje k přesvědčivým výsledkům, zváží promíchání týmů. Aby se i další dozorci dostali do „ráje”.