„Odtržení území státu pro to, že na něm žijí lidé mluvící jiným jazykem, je srovnatelné s odtržením československého pohraničí po mnichovské dohodě. Už proto bychom se neměli na opakování Mnichova podílet.“ uvedl Jiří Dienstbier, který byl v letech 1998 - 2001 zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro Federativní republiku Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko.

V komisi působil právě v době, kdy začal exodus kosovských Albánců, kvůli kterému NATO v roce 1999 podnikalo dva měsíce nálety na Federativní republiku Jugoslávie, které vládl Slobodan Miloševič a kterou tehdy tvořily Srbsko a nyní už samostatná Černá hora.

Podle Diensbiera by Praha neměla jednostranně vyhlášenou nezávislost Kosova uznat. .„Uznat Kosovo bychom neměli. Přinejmenším proto, že je to v rozporu s mezinárodním právem. Dienstbier řekl, že názor současného prezidenta Václava Klause, že by se Kosovo nemělo uznat, považuje za rozumný. Zdůraznil i význam postoje České republiky. Pokud by Kosovo neuznala, mělo by to velkou váhu, neboť Česká republika se nepotýká s problémem separatistů.

 Upozornil i na skutečnost, že zejména na Srby obývaném severu Kosova se nacházejí ložiska surovin. “Také proto kosovští Albánci vášnivě touží se zmocnit tohoto teritoria," uvedl bývalý ministr zahraničí.

Předpovídat další vývoj však podle něj není v tuto chvíli možné. Stejně tak jako důsledky tohoto kroku, protože se otevřela Pandořina skříňka. Po vyhlášení nezávislosti Kosova separatisté na celém světě získali inspiraci a o nezávislosti už uvažují ve Španělsku nejen Baksové, ale také Katalánci, stejně jako frankofonní Kanaďané v Quebeku.

Upozornil též na paradox, že dvoumiliónové Kosovo tuto šanci mělo, zatímco 40 miliónů Kurdů ne.

Jiři Dienstbier
Jiří Dienstbier patří k předním představitelům disentu, byl mezi prvními 250 signatáři Charty 77. Už v roce 1979 ho s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou Bednářovou poslal režim na tři roky do vězení za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Po vzniku Občanského fóra v listopadu 1989 se stal mluvčím jeho koordinačního centra, 10. prosince 1989, se stal ministrem zahraničí.
Do rozdělení Československa byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF a později za Občanské hnutí.
V letech 1994 až 2000 byl také osobním zástupcem prezidenta Václava Havla ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN (1994-2000).
byl v letech 1998-2001 zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko.
Loni bylo jméno Jiřího Dienstbiera zmiňováno především v souvislosti s možností, že by v letošní prezidentské volbě kandidoval proti Václavu Klausovi.