Tymošensková se stala premiérkou ve velmi těsném hlasování, když pro ni zvedlo ruku 226 poslanců v 450členném parlamentu. Hlasování nebylo tajné. Opoziční strany hlasování bojkotovaly.

Pro Tymošenskovou přitom nehlasovalo všech 228 členů obnovené oranžové koalice, kde je kromě nejsilnějšího Bloku Julije Tymošenkové ještě Juščenkova Naše Ukrajina.

Hlas jí předem odmítl dát Jurij Jechanurov z Naší Ukrajiny, jestliže nebude předem známo složení případné vlády. Jechanurov vystřídal před dvěma lety Tymošenkovou v premiérském křesle. Další poslanec chyběl.

Tymošenková uspěla až napodruhé, když 11. prosince nezískala potřebnou nadpoloviční většinu hlasů. Před úterním hlasováním se spekulovalo, že Tymošensková nemusí uspět ani napodruhé, před hlasováním se nesešlo v sále dost koaličních poslanců. "Víme, že někteří lidé nejsou v sále," uvedla jedna z vůdkyní proruské Strany regionů Rajca Bogatyrevová.

Nakonec Tymošenková prošla, oranžoví zřejmě měli strach z opakování loňské krize, kdy se nedokázali dohodnout a vládla proruská Strana regionů. V letošních volbách tato strana zvítězila, ale nenašla dost silného koaličního partnera.

Úterní hlasování potvrdilo napětí v oranžové koalici, která se rozpadla před dvěma lety, když Jušenko Tymošenkovou odvolal kvůli korupci.

Nezničitelná politička je zvyklá na vzestupy i dramatické pády
Politickou kariéru staronové ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové ovlivňují v posledních letech vztahy s prezidentem Viktorem Juščenkem.
Sedmačtyřicetiletá Tymošenková byla během „oranžové revoluce“, která v roce 2004 vynesla Juščenka na post prezidenta, nejbližší Juščenkovou spojenkyní. Sama se pak začátkem roku 2005 stala předsedkyní vlády. Juščenko ji ovšem po několika měsících odvolal.
Údajně pro „chybějící týmový duch“, ovšem podle analytiků šlo spíše o snahu Tymošenkové zpochybnit privatizaci, což mohlo ohrozit zahraniční investice na Ukrajině.
Před loňskými parlamentními volbami se již politička proslulá svým mohutným copem dala s Juščenkem už poněkolikáté zase dohromady a vypadalo to, že se opět stane premiérkou.
Vlády se však nakonec chopila proruská koalice vedená premiérem Viktorem Janukovyčem, a Tymošenková musela do opozice. Z nejvlivnější ženy Ukrajiny se opět stala nejodepisovanější politická figura v zemi.

Byla umírněná a to jí u voličů pomohlo

Neustálé spory mezi prozápadním Juščenkem a proruským Janukovyčem ale vyústily v předčasné parlamentní volby. Hlasování v září vyhrála Janukovyčova Strana regionů, která získala 175 hlasů. Bloky Tymošenkové a Juščenka ale utvořily koalici, která má v ukrajinském parlamentu těsnou většinu. Což je především zásluha právě Tymošenkové, jejíž blok skončil překvapivě na druhém místě.
Jedním z důvodů volebního úspěchu „krásné Julije“, jak zní jedna z mnoha přezdívek Tymošenkové, byla podle analytiků její zdrženlivost v únavném sporu prezidenta s premiérem.
Ukrajinci ocenili i to, že se znovu prezentovala jako bojovnice proti korupci, které nedává spát údajně pochybná privatizace. Tymošenkové se také podařilo lavírovat mezi ruskojazyčným východem a prozápadní částí země, a třebaže je pro ni stále hlavní prioritou prozápadní orientace Ukrajiny, její výpady na adresu Ruska se zmírnily. Blok Tymošenkové se tak stal přijatelnou volbou i pro mnohé prorusky orientované obyvatele východní Ukrajiny.

Z řadové poslankyně „plynařskou princeznou“

Tymošenková se narodila 27. listopadu 1960. Vystudovala ekonomii v rodném Dněpropetrovsku a začala podnikat. V roce 1995 založila koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU), o rok později se stala poslankyní.
Od prosince 1996 zasedala v parlamentu za stranu Hromady Pavla Lazarenka, jejíž byla místopředsedkyní. Po útěku Lazarenka v roce 1998 ze země a jeho zatčení v USA, kde byl obviněn z praní špinavých peněz, změnila název strany na Batkivščyzna.
Z byznysu do politiky přešla definitivně v roce 1999, kdy ji prezident Leonid Kučma jmenoval vicepremiérkou odpovědnou za energetiku. Ve funkci pobyla dva roky a poté se stala jednou z vůdčích osobností opozice.
Pověst „plynařské princezny“, jak byla kvůli své podnikatelské minulosti přezdívána, sice pošramotila trestní stíhání, všechna však byla nakonec zastavena.
Tymošenková je vdaná a má dceru Jevheniji, která studovala v Británii. Také Jevhenije se už vdala a z Tymošenkové je tak tchyně bývalého britského rockového zpěváka a obchodníka Seana Carryho.
Manžel Tymošenkové Oleksandr byl jedním z vrcholných manažerů JESU. I jeho vyšetřovala prokuratura. Manželství je všeobecně považováno za formální.
Cop jako značka
Život Tymošenkové provázejí také četné epizody, které lze považovat za přinejmenším podivné. Například v lednu 2002 během kampaně před březnovými parlamentními volbami měla dopravní nehodu, při které utrpěla zranění hlavy a hrudi. Okolnosti havárie nebyly ale nikdy uspokojivě vysvětlené a objevily se spekulace, že nehoda nebyla náhodná.
Na žádost ruských úřadů po ní v prosinci 2004 vyhlásil pátrání Interpol. Moskva vinila Tymošenkovou z podplacení ruského ministra vnitra v 90. letech, kdy se svým manželem provozovala firmu dovážející energii z Ruska. Po několika hodinách však její fotografie i zpráva o pátrání z internetových stránek Interpolu zmizela. Centrála Interpolu v Lyonu tuto epizodu nikdy nijak neobjasnila.
Věhlas nejmocnější ženy Ukrajiny dávno překročila hranice čisté politiky. Časopis Forbes ji například v roce 2005 zařadil na třetí místo v žebříčku nejvlivnějších žen světa. Její tradiční účes ukrajinských venkovanek, cop obtočený kolem hlavy, je jakousi obchodní značkou, která Tymošenkové nic neubírá na eleganci. Dokazuje to fakt, že se v roce 2005 objevila na titulní stránce ukrajinské mutace francouzského časopisu Elle. Ovšem protože cop několikrát střídala s účesem nakrátko, je zřejmé, že patří k proměnné části její garderoby.
PRÁVO, Taťána Voců