Vznik Senátu

Senát měl tradici v meziválečném Československu. Ústava z roku 1920 dala vzniknout 150člennému Senátu, který měl doplňovat 300člennou Poslaneckou sněmovnu. Byl to model, který kopíroval politický systém ve Francii nebo USA.

Do obou komor se volilo poměrným systémem, jen do Senátu to bylo na osm let, tedy na dva roky déle než do Sněmovny. První volby do Senátu proběhly v roce 1920, krátce po prvních volbách do Sněmovny, následující senátní volby se pak už ale kvůli různým změnám a předčasným termínům konaly současně s volbami do dolní komory.

To vedlo k tomu, že stranické složení Senátu do značné míry kopírovalo složení Sněmovny. To také znamenalo, že funkce Senátu jako pojistky demokracie, kdy v horní komoře jsou zastoupeny jiné strany než ty, které mají své představitele v dolní komoře, pozbyla smyslu. Prezident obě komory rozpustil bezprostředně po německé okupaci. Po válce byl Senát zrušen, diskuse o jeho obnově začala až na počátku 90. let.

Senát a rozpad Československa

Rozdělení Československa, při němž hrála hlavní roli dvojice Klaus-Mečiar, si vynutilo i změnu rozdělení zákonodárné moci. Moloch zvaný Federální shromáždění poskytoval útočiště mnoha politikům. Když se dělila federace, čeští politici zasedali ve Sněmovně lidu, Sněmovně národů a v České národní radě, jež měla působnost na území české části federace. ČNR byla považována za jakousi druhou ligu mezi zákonodárci, paradoxně se však po rozpadu ČSFR stala Poslaneckou sněmovnou, tedy nejdůležitějším orgánem Parlamentu ČR.

Jednaosmdesátičlenný Senát ale nevznikl jen pro to, aby poskytl útočiště zbylým politikům. Tvůrci české Ústavy se odkazovali na tradici 1. republiky. Horní komora dostala za úkol zdokonalovat zákony schválené Sněmovnou. Ke kontrole legislativy mělo přispět i odlišné trvání mandátů (do Sněmovny pět, do Senátu šest let). Senát neměl odrážet krátkodobé zájmy politických stran či skupin obyvatel, naopak se měl soustředit na zdokonalování všeobecně a dlouhodobě platných pravidel.

Ústava byla v roce 1992 schválena, ale Senát zůstával nenaplněn. Chladný vztah k Senátu měla zejména Klausova ODS, které vyhovovala většina ve Sněmovně, jíž vláda ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS do roku 1996 disponovala.

Ostrý start druhé parlamentní komory v roce 1996

Senát, jenž se měl stát "radou moudrých", tak vznikl nikoli de iure, ale i ve skutečnosti na podzim v roce 1996. Výsledek prvních voleb ovlivnil postoj tehdejšího šéfa lidovců, který po úspěchu koaliční ODS v prvním kole prohlásil, že "nechce jednobarevný Senát".

Ve druhém kole se mnohdy strany spojily ve volbě "všichni proti ODS". Přesto se nejsilnější stranou v Senátu stala ODS s 32 křesly, následovaná ČSSD (25 mandátů), KDU-ČSL (13 mandátů) a ODA se sedmi křesly. Komunistům většinový systém nenahrává, získali pouze dvě senátorská křesla.

Čtyřkoalice bodovala

V letech 1998 a 2000 se nejúspěšnějším uskupením v senátních volbách stala Čtyřkoalice, v níž prim hrála lidová strana a Unie svobody, jež se později spojila s DEU. ODS se v těchto letech držela se ziskem zhruba třetiny volebních obvodů na druhém místě. Naopak tristní výsledky zaznamenala soc. dem., jež v roce 1998 získala jen tři mandáty, o dva roky později pouze jeden.

Soc. dem. se nedaří

V roce 2002 opět zvítězili v senátních volbách občanští demokraté, s devíti mandáty porazili druhé sociální demokraty o dvě křesla. V roce 2004 ODS zvítězila ve dvou třetinách volebních obvodů (18), naopak tehdy Grossova ČSSD i přes monstrózní kampaň nezískala v Senátu ani jedno křeslo. V posledních letech se v senátních volbách stále více prosazují nezávislí kandidáti a lidé, které občané považují za osobnosti.

ODS ovládla Senát

Ve volbách, které proběhly na podzim roku 2006, zvítězila ODS, která celkem získala většinu 41 křesel. ČSSD získala sedm mandátů (celkem v Senátu 13), KDU-ČSL 4 (celkem 11). Ve zbylých třech obvodech uspěli kandidáti SOS, NSK a nezávislý (toho však po odstoupení ze zdravotních důvodů nahradil senátor za KSČM).

Předsedové Senátu

Senát měl za svou více než desetiletou historii pouze tři předsedy. Největší zkušenost s postem šéfa horní komory má Petr Pithart (KDU-ČSL), jenž stál v čele Senátu v letech 1996-1998. Pak jej na dva roky vystřídala Libuše Benešová (ODS), jež vedla senátory v období 1998-2000. Když neuspěla ve volbách ve svém benešovském obvodu, comeback na předsednictví slavil Pithart. V roce 2004 se ale musel spokojit s místopředsednickou funkcí v Senátu, jehož šéfem se stal Přemysl Sobotka (ODS).

1996 - 1998 Petr Pithart (KDU-ČSL)

Místopředseda Senátu Petr Pithart

1998 - 2000 Libuše Benešová (ODS)

Libuše Benešová

2000 - 2004 Petr Pithart

2004 - Přemysl Sobotka (ODS)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS)