Diskutujícími byly: RNDr. Jana Straková, Ph.D., PhDr. Eva Vondráková, Mgr. Iveta Němečková a Mgr. Jana Matoušová, která od více než šedesáti dalších účastníků setkání sklidila za svůj příspěvek potlesk.

Spravedlivý přístup ke vzdělání

RNDr. Jana Straková, Ph.D. ze sociologického ústavu AV ČR se ve svém příspěvku zaměřila na shrnutí hlavních výhod inkluzivního vzdělávacího systému pro jedince i společnost.

Národní státy se snaží prostřednictvím školského systému o plné využití potenciálu všech dětí, čímž zajišťují vyšší vzdělanostní úroveň společnosti, lepší ekonomické výsledky, nižší nezaměstnanost apod. Průzkumy PISA dokázaly, že děti v nevýběrových třídách postupují pomaleji, než kdyby byly ve společných třídách s dětmi, které dosahují lepších výsledků.

Klíčové aspekty inkluzivního vzdělávání, jako je předškolní vzdělávání zejména pro děti ze znevýhodněného sociálního prostředí, minimalizace počtu dětí, které musí opakovat ročník, rozšíření podpůrných služeb, méně selektivní struktura systému vyššího středního vzdělávání a další, zohledněné v konkrétních opatřeních, však naráží na zájmy elit, ale popírají také svobodu jednotlivce, např. právě při výběru školy.

V České republice se do sekundárního vzdělávání investuje o cca 15 % více, než je průměr EU. Jsou tyto prostředky skutečně dobře vynaloženy?

I chytré děti mohou být znevýhodněné

PhDr. Eva Vondráková nastínila přesně opačný úhel pohledu, ačkoliv ihned v úvodu zkonstatovala, že s některými tvrzeními své předchůdkyně nezbývá než souhlasit. Předsedkyně Společnosti pro talent a nadání (STaN) se na problematiku dívá především optikou nadaných dětí a jejich rodičů.

V příspěvku zmínila důvody pro podporu selektivního systému vzdělávání. Podle jejích zkušeností neumí naši pedagogové s nadanými dětmi pracovat. Jedná se o problematiku, o které není dostatečné množství informací známo ani odborníkům, ani širší veřejnosti.

V Úmluvě o právech dítěte se dočteme, že by se veškerá opatření měla dít v nejlepším zájmu dítěte. My se ale můžeme pouze domnívat, co to je. Nikdy nemáme absolutní jistotu. Není pochyb o tom, že rozvoj talentu každého jedince má vliv na konkurenceschopnost země.

Z průzkumu provedeného společností STaN ve spolupráci s klubem rodičů nadaných dětí vyplývá, že až 50 % nadaných dětí není spokojeno se svou školou, 60 % z nich se často a 17 % dokonce vždy ve škole při výuce nudí, pro 57 % z nich je velmi těžké najít si kamarády. Věnovat se integraci nadaných dětí je stejně důležité, jako péče o jinak znevýhodněné žáky.

MŠMT podporuje inkluzivní vzdělávání

Zástupkyně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z odboru rovných příležitostí ve školství, Mgr. Iveta Němečková, představila současné záměry MŠMT pro budování inkluzivnějšího školního vzdělávání.

Problémy dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí začínají již předškolním vzděláváním, pokračují nepřesnou diagnostikou v raném školním věku, dále chybí podpůrné systémy, takže při přechodu na střední školu takto znevýhodněné dítě často předčasně opouští vzdělávací systém.

Směrem k otevřenému školství je třeba větší podpory rovných příležitostí pro všechny děti, zlepšení poradenského systému, individualizace výuky, podpora učitelů, rozvíjení partnerství na všech úrovních a také programy včasné a rané péče. V současné době se zahajuje příprava Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání ve spolupráci s širším týmem lidí z neziskového sektoru, státní správy, akademické obce, zástupci škol i samospráv.

Začíná se s realizací sociologického výzkumu zaměřeného na analýzu podoby a příčin segregace dětí, žáků a mladých lidí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí.

Příklad dobré praxe

Jako poslední z vystupujících přednesla své zkušenosti s inkluzivním vzděláváním z praxe ředitelka úspěšné Základní školy Červený vrch Mgr. Jana Matoušová. Na otázku „Jak lze dosáhnout toho, aby vzdělávání v inkluzivní škole bylo přínosem pro všechny děti?“ odpověděla pomocí příkladů z vlastní praxe.

Hned na začátku uvedla, že ona sama sice není z inkluzivní školy, ale snaží se vybudovat školu pro všechny děti. Chápe školu jako bezpečné místo setkávání a spolupráce, kde se děti učí vědomostem, ale i sociálnímu chování, učí se vážit si sebe a respektovat druhé.

Školní vzdělávací program Souznění je složen ze spolupráce, otevřenosti, úspěšnosti, zájmu i zábavy, naslouchání, etiky, empatie, ekologie, integrace a inkluze. Jak zní tedy odpověď na otázku položenou v začátku tohoto odstavce? Jedna škola pro tebe i pro mě. Škola bez bariér.

V případě Základní školy Červený vrch se nejedná o prázdnou frázi, ale o každodenní realitu, za kterou stojí práce nejen paní ředitelky, ale také pedagogů, poradců, asistentů, rodičů i samotných dětí. Čím více příkladů dobré praxe, tím lépe.