Miroslav Florian se narodil 10. května 1931 v Kutné Hoře. Vystudoval gymnázium ve svém rodném městě, po maturitě se rozhodl pokračovat ve studiu a roku 1950 úspěšně ukončil obor knihovnictví na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. V letech 1952 až 1954 musel Florian absolvovat vojenskou službu, nastoupil na ni v Mikulově. Poté odjel do Prahy, kde žil už do konce života.

„Co je svět světem, nikdy žádná žena neuškrtila muže, když se jí vyznal, že ji miluje.“

Během svého vojenského výcviku přičichl mladý Florian ke psaní, dostal se v té době do časopisu Československý voják, zde také vojnu řádně dokončil. V roce 1955 nastoupil do Českého rozhlasu v Praze. O tři roky později už působil v nakladatelství Československý spisovatel, kde pracoval až do roku 1977. Ukončil svou činnost především proto, že byl Miroslav Florian zvolen poslancem České národní rady. V České národní radě zasedal až do roku 1981.

První sbírku napsal Florian roku 1948 pod názvem Snubní prsten. V 50. letech se věnoval takzvané poezii všedního dne, z které vyzařovalo vlastní citové zaujetí. V pozdějším období zdůrazňoval občanskou angažovanost a úsilí postihnout základní etické normy tehdejší socialistické společnosti. Zcela se ztotožnil s Husákovou linií.

Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Dalšími sbírkami byly například Blízký hlas (1955) a Otevřený dům (1957), básně inspirované autorovým pobytem na jižní Moravě, Závrať (1957), kde se přiznává obavy z nukleární hrozby, Na každém kroku (1962), Vzdušné čáry (1967), Černý med (1969), Jízda na luční kobylce (1974), Rozsvěcování květů (1978) nebo Proměny světla (1985).

„Jaká poušť a vrak, když křídla lásky mávnou naopak.“

Florian se věnoval také překladatelství básní z ruštiny, němčiny a slovenštiny. Věnoval se tvorbě pro děti, v roce 1961 napsal publikaci Labutí peříčko. Roku 1975 byl slavný spisovatel jmenován zasloužilým umělcem a roku 1982 národním umělcem. Dále obdržel ocenění Státní ceny Klementa Gottwalda v roce 1973 a Národní ceny ČSR z roku 1985. Miroslav Florian byl také členem výboru Svazu československých spisovatelů.

Miroslav Florian odešel po roce 1989 do ústraní, stihl však napsat ještě dvě básnické sbírky, Sanatorium aneb Večer v králíkárně z roku 1995 a Vypálilas mi znamení z roku 1996. V den svých pětašedesátých narozenin autor zamilovaných veršů zemřel v Praze.

Miroslav Florian – Cestou k slunci

„Popelko
na posluhách trpěná
tvoje blankytná zástěra
byla na kolenou prodřená

Dělníků snoubenko
předzpěvačko chorálu

Vidím tě
v májovém průvodu
zavěšenou do S. K. Neumanna

Do dlaní dýchající
v mrazu únorovém

Na lešení rozkročenou
náruč plnou červánků

Jak tichý leknín
děti tě trhají ve spánku“