Úspěšná česká stolní teniska Marie Kettnerová se narodila 4. dubna 1911 v Praze. Stolní tenis hrála odmala, byla to zábava, hobby, koníček, a i když jí lákali do různých pražských sportovních klubů, mladá Kettnerová se nechtěla vzdát své svobody, nechtěla začít prohrávat a věnovat se svému milovanému sportu naplno, aby se jí nezprotivil.

Až v devatenácti letech si řekla, že zkusí štěstí a zúčastnila se mistrovství republiky. S Antonínem Malečkem vytvořili smíšenou dvojici do čtyřhry, stali se silným a nepřekonatelným párem. Následně se na mistrovstvích světa potkávali častěji, roku 1932 se dokonce odehrálo v Praze, dvojice Kettnerová - Maleček se dostala až do čtvrtfinále.

Po úspěchu na mistrovství světa se pro nadějnou Kettnerovou rázem vše změnilo. Toužila dobýt tenisový svět. Až roku 1933 se ale zúčastnila mistrovství světa ve dvouhře žen, které se odehrálo v rakouském Badenu. Bohužel se ale neumístila, to se jí podařilo až o rok později v Paříži.

První česká mistryně světa

Mistrovství světa ve stolním tenise se začala hrát roku 1926 v Londýně. Vznikl v Číně, ale na konci 19. století byl tento zajímavý sport převezen do Velké Británie, kde se mu začali teprve pořádně věnovat. Zakládajícími členy Mezinárodní federace stolního tenisu, která vznikla současně s první mezinárodní soutěží, byly státy Německo, Maďarsko, RakouskoŠvédsko, za nedlouho se přidala většina evropských zemí, včetně Československa a kolébky stolního tenisu Anglie.

Prvních deset let přední tabulky stolního tenisu zabrali Maďaři. Vyhrávali jak muži, tak ženy, jak v dvouhře, tak čtyřhře, nejznámějším jménem se stal Viktor Barna, který co do počtu medailí z mistrovství světa se stal nejúspěšnějším stolním tenistou všech dob. Prvními českými jmény, která se objevila v tabulce vítězů, byli Karel Svoboda a Jindřich Lauterbach, již obsadili třetí příčku na mistrovství světa v Budapešti roku 1931, a Marie Šmídová-Masaková, která vytvořila dvojici s Němkou Mona Müller-Rüsterovou, téhož roku obsadila také třetí pozici.

Roku 1934 se na scéně objevilo naše želízko v ohni Marie Kettnerová. Skvěle připravená, mladá a nadějná stolní tenistka, připravená k boji a odhodlaná zvítězit. V hlavním městě Francie Marie všechny překvapila, když ukončila sedmiletou éru vítězství Maďarska a stala se první československou vítězkou nejen mistrovství světa ve stolním tenise v ženské dvouhře, ale první mistryní světa v českých zemích vůbec.

Marie Kettnerová se stala nezastavitelnou střelou, o rok později opět triumfovala v Londýně a další dva roky obsadila třetí příčku. Otevřela oči československému ping-pongu a uvolnila místo dalším generacím jako Vlastě Pokorné-Depetrisové nebo Květě Hruškové. V letech 1935 až 1939 obsazovala přední místa ve smíšené dvojici, dvakrát se Stanislavem Kolářem a dvakrát s Václavem Terebou. Ve stejných letech získala ještě celkem pět medailí v ženské čtyřhře.

Byla krásná, byla silná, byla námořnice

Marie Kettnerová byla útočnice známá svou sílou lvice a tvrdým forhendovým smečem. Je považována za průkopnici československého stolního tenisu ve světě, na kontě má úctyhodných šest zlatých medailí, pět stříbrných a 12 bronzových. Poslední si přivezla v roce 1950 z Budapešti za družstva. Kettnerová se nikdy nevdala, žila skromně ve svém bytě v centru Prahy. Celý život se věnovala sportu, proto se není čemu divit, že se dožila 87 let, když zemřela 28. února 1998.

Spisovatel Ota Pavel napsal povídku Jak Bohoušek Váňa oplatil slzy Marušky Kettnerové. Povídka vypráví o vzestupu nejúspěšnějšího československého stolního tenisty, v několika větách se ale také zmínil o nadějné Marii Kettnerové: „Maruška Kettnerová byla krásná, měla vlasy jak uhel a černý tmavý oči, který pořád vypadaly, jako by se smály, a na nich se houpala loď. Ve skutečnosti to byly podmanivý oči. Maruška vypadala skutečně jak krásná námořnice a taky to věděla, protože když hrála, mívala nahoře na svetříku bílou plátěnou kotvu a na krku místo šátečku malou děravou rybářskou síť. Kdekdo ji miloval, protože byla krásná a milá, a to jsou dvě vlastnosti, které se těžko hledají ve světě širém.“

Roku 1993 byla založena Mezinárodní síň slávy stolního tenisu. Aby mohl hráč být zařazen do této síně, musel vyhrát alespoň pět zlatých medailí v mezinárodních soutěžích. Marie Kettnerová i Bohumil Váňa byli zakládajícími členy síně slávy, ve stejném roce byli do ní i zařazeni. Dalšími československými zakládajícími členy byli Věra Votrubcová, Ivan Andreadis a Ladislav Štípek.

Vedle Maďarů jsme byli nejlepšími tenisty

30. a 40. léta 20. století byla nejúspěšnějším obdobím československého stolního tenisu. Měli jsme silné zastoupení jak u mužů, tak žen. Od roku 1931 až do 1959 získalo Československo ve všech disciplínách tohoto čínsko-anglického sportu celkem 90 medailí, přičemž nejsilnější jsme byli v mužských čtyřhrách, kterým náleží medailí 25, a smíšených dvojicích s 23 medailemi. Maďarům konkurovat nemůžeme, ale krásné druhé místo v počtu medailí dozajista máme.

Nejlepšími stolními tenisty jsou Číňané, dřív tomu ale tak nebylo. Ilustrační foto

Nejlepšími stolními tenisty jsou Číňané, dřív tomu ale tak nebylo. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Na přelomu 60. a 70. let ještě svitla naděje, že se v českých zemích stále rodí skvělí stolní tenisté, když pro Československo vybojovali pět medailí. Ale nával asijských zemí v 50. letech byl neodvratitelný. Čína začala vychovávat své sportovce nejen v gymnastice, ale také ve stolním tenise, a tato země začala zabírat první příčky pomalu ale jistě, v 70. let najdete jen stěží jinou vlajku než čínskou na prvních třech místech. Občas se tam zaplete Japonsko, Severní Korea nebo Tchaj-wan, ale z evropských zemí byla naposledy v těchto vodách viděna vlajka Německa v roce 2005.

A kde se vzalo slůvko ping-pong? Roku 1900 si Angličan James Gibb přivezl z USA lehké a hladké celuloidové míčky a začal je s přáteli používat při stolním tenisu. Typický zvuk míčku odrážející se od pálky a od stolu ho přivedl na nápad nazvat hru ping-pong. Tato změna zajistila náhlou oblibu stolního tenisu po celém světě. V roce 1901 si tento název nechal patentovat anglický výrobce sportovních potřeb John Jacques.