Slavný český režisér a scénárista se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. Po střední škole začal studovat v Brně a později i v Praze architekturu. Ještě za studií spolupracoval na několika dokumentech. Filmový průmysl ho uchvátil natolik, že školu nedokončil a začal se filmu věnovat naplno. Už v roce 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou.

Svůj první režijní debut si Vávra odbyl v roce 1937 na Filosofské historii podle románu Aloise Jiráska. Ještě předtím ale režijně spolupracoval s Hugo Haasem na Velbloud uchem jehly. Česká filmová komedie vznikla na motivy divadelní hry od Františka Langera a v titulcích se objevila známá herecká jména jako Oldřich Nový, Antonie Nedošinská, Jiřina Štěpničková, Adina Mandlová nebo Jindřich Plachta.

Už na počátku 30. let se převážně věnoval psaní scénářů i námětů, i když většinou s někým ve spolupráci. Napsal scénáře k významným dílům jako Svítání, Jedenácté přikázání, Mravnost nade vše či Hlídač č. 47. Později však psal scénáře pouze a jenom k filmům, které i sám režíroval. Sem patří například Předtucha či Dny zrady.

Husitská trilogie byla také pod politickým vlivem

Už Vávrovy začátečnické kroky za kamerou naznačovaly, kam režisérova tvorba i cíle spějí. Český scénárista se vždy snažil o plnohodnotné umělecké dílo. Využíval k tomu díla velkých literátů, například Aloise Jiráska a jeho již zmiňovanou Filosofskou historii, zpracoval Krakatit Karla Čapka, Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického, anebo také báseň Romanci pro křídlovku od Františka Hrubína.

Jako režisér Vávra spoléhal především na herecké výkony, a proto do svých filmů obsazoval nejčastěji kvalitní herce, které našel v Národním divadle. Například Štěpánka Smolíka, Zdeňku Baldovou či Jiřinu Šejbalovou. Ale i z dalších známých pražských divadel. Z Vinohradského divadla obsazoval Oldřicha Nového, Natašu Gollovou i Jiřinu Štěpničkovou. Vávra nezapomínal ani na české hvězdy z filmového plátna, a tak v jeho dílech můžeme vidět Lídu Baarovou, Janu Dítětovou či Hanu Vítovou.

Výpravná husitská trilogie byla uvedena během dvou let. Jan Hus, jako první díl, byl natočen v roce 1954, Jan Žižka v roce 1955 a poslední třetí díl Proti všem v roce 1956. Poté točil převážně dramata se sociální tématikou jako Srpnová neděle či Policejní hodina.

V 60. letech Vávrova tvorba dosáhla vrcholu, když natočil drama Noční host, životopisný film o Boženě Němcové Horoucí srdce či Neffův román Třináctá komnata. Mezi nejznámější díla ale dozajista patří Romance pro křídlovkuKladivo na čarodějnice, ve kterém se Vávra nebál poukázat a odsoudit totalitní zvůli a nesmyslný fanatismus.

Režisér Otakar Vávra se svou ženou Jitkou Němcovou na závěrečném večeru na MFF 2010 v Karlových Varech.

Režisér Otakar Vávra se svou ženou Jitkou Němcovou na závěrečném večeru na MFF 2010 v Karlových Varech.

FOTO: fotobanka Profimedia

Posledním Vávrovým dílem z celkových asi padesáti se stal film Evropa tančila valčík z roku 1989. Odráží události provázející odstartování první světové války. Děj se odehrává v reprezentativních mocenských centrech ve Vídni, Berlíně i Moskvě. Film je pojat jako pečlivá dobová rekonstrukce, ale ve výsledku na diváka působí především obrazem, a ne fakty. V hlavních rolích se objevili Jiří Bartoška, Josef Somr, Rudolf Hrušínský, Zora Jandová i Josef Vinklář.

Vávrovými „dětmi“ byli Miloš Forman i Jiří Menzel

Otakar Vávra byl od mládí levicově smýšlející režisér. Značně se to projevilo na jeho kariéře, když byl protežován, a stal se dokonce šéfem tvůrčí skupiny Filmového studia Barrandov. Je jedním z nejkontroverznějších režisérů 20. století, a to především díky tomu, že mohl točit za všech režimů, které zemi postihly.

Vávra však nebyl pouze režisérem či scénáristou, ukázal se také jako schopný pedagog, když v první polovině 20. století založil na FAMU katedru režie. Ještě do roku 2008 na katedře přednášel. Jeho rukama prošli tací filmoví velikáni jako Věra Chytilová, Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Schmidt a mnoho dalších.

Na 5. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě obdržel Otakar Vávra zvláštní cenu poroty za snímek Romance pod křídlovkou.

Na 5. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě obdržel Otakar Vávra zvláštní cenu poroty za snímek Romance pro křídlovku.

FOTO: fotobanka Profimedia

Za svůj dlouhý život posbíral řadu ocenění. Několikrát získal Filmovou cenu, Národní cenu, Zemskou cenu i Státní cenu, obdržel také titul Zasloužilého umělce i Národního umělce. Vávra se může chlubit i dalšími oceněními jako Cena ministra kultury či Řád republiky. Mezi nejvýznamnější ale dozajista patří Český lev z roku 2001 za dlouholetý přínos českému filmu a Cena za mimořádný umělecký přínos světovému filmu v témže roce na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V roce 2004 obdržel Medaili Za zásluhy.

Devětadevadesáté narozeniny Otakar Vávra oslavil v duchu první republiky včetně swingových melodií a dobových fotografií režiséra. Role hostitele se ujal bývalý premiér Jan Fischer, se svou ženou oslavu uspořádali v pražské Kramářové vile. Zemřel v září roku 2011, půl roku po završení 100 let věku.