Hlavní obsah

V Pacifiku se skrývá jedna z největších sopek ve sluneční soustavě

Novinky, fia, pst

O gigantickém masivu Tamu v severozápadním Pacifiku se až dosud s jistotou nevědělo, zda jde o jedinou sopku, nebo jestli je to soubor několika vulkánů. Vědci z univerzity v americkém Houstonu nyní potvrdili, že jde o jediný obří vulkán, který je navíc jedním z největších v celé sluneční soustavě.

Foto: University of Houston

Animace podmořské sopky

Článek

Tamu zaujímá rozlohu Velké Británie a jeho okraj se nachází zhruba 1600 kilometrů východně od Japonska v hlubinách Tichého oceánu. Vrchol největší sopky na Zemi se ukrývá 1,9 kilometru pod hladinou moře, kráter se rozpíná do šířky téměř 650 kilometrů.

"Věděli jsme, že je to něco vulkanického," citoval server Verge vedoucího výzkumného týmu Williama Sagera z Houstonu. Nicméně přesné určení útvaru na mořském dně zabralo 15 let a až s využitím moderních technologií se podařilo celý Tamu Massif zaměřit a dokonce vytvořit jeho trojrozměrný model v počítači. O výzkumu informuje studie v novém vydání časopisu Nature Geoscience.

Foto: David Ryneš, Yahoo Maps

Masiv Tamu

Svými rozměry Tamu konkuruje i obří sopce Olympus Mons na Marsu. Ta se sice vypíná do výšky 20 kilometrů nad povrch, Tamu ale má oproti ní hluboké kořeny pronikající až 30 kilometrů do zemské kůry a celkovým objemem zaostává jen o 25 procent.

Obluda stará až 145 miliónů let

Tým profesora Williama Sagera z Texasu studuje Tamu už dvacet let. Po prozkoumání hornin z průzkumných vrtů došli k závěru, že podmořská obluda se zrodila při masivní erupci před 130 až 145 milióny let, která zřejmě vytvořila také podmořskou náhorní plošinu Shatsky Rise.

Foto: University of Houston

Animace podmořské sopky

Tato erupce měla podle odborníků jediné jádro, proto se o Tamu dá hovořit jako o jediné mamutí sopce s celkovou rozlohou kolem 200 000 čtverečních kilometrů. Pro srovnání: největší nadmořská sopka na Zemi Mauna Loa zabírá pouhých 3200 čtverečních kilometrů.

"Velice nás to překvapilo, původně jsme předpokládali, že láva musela vytékat z více zdrojů," uvedl Sager. Tak mohutný a přitom morfologicky nepříliš výrazný útvar s jedním zdrojem magmatu podle něj musel vzniknout mohutným výronem před 145 milióny let. Toto mohutné množství se postupně rozlilo do velké vzdálenosti. Nedlouho poté se stala sopka neaktivní.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám