Oblohu u východní hranice rozčísl velmi dlouhý bolid

„Jasnost tělesa byla natolik vysoká, že i přes značný svit Měsíce, který byl čtyři dny před úplňkem a svítil vysoko nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Býka, se tento bolid (tj. velmi jasný meteor) na několik sekund stal nejnápadnějším objektem na obloze,” popsal astronom Pavel Spurný z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.

Výborně viditelný byl i na území vzdáleném několik set kilometrů od své dráhy, takže v místech, kde bylo jasno, upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků, z nichž někteří vědcům nahlásili svá pozorování.

„Bohužel nejblíže dráze bolidu, tedy po obou stranách společné česko-slovenské hranice, v tu dobu bylo zataženo, bolid tak zde nebyl přímo vidět,” poznamenal Spurný.

Důležité je, že byl úkaz zaznamenán přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je na hvězdárně v Ondřejově.

Celooblohové fotografické snímky byly nejlépe pořízeny ze stanic Lysá hora, Kuchařovice u Znojma, Svratouch na Vysočině či ze Slovenska z Rimavské Soboty a také rakouského Martinsbergu.

Snímek v úvodu článku je z automatické bolidové kamery umístěné na stanici Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na Lysé hoře.

Astronomové nakonec ze všech svých dostupných dat zjistili, co přesně se stalo.

„V čase 18:08:17 vstoupilo do zemské atmosféry pod relativně malým úhlem malé meziplanetární těleso, tzv. meteoroid, o hmotnosti tří kilogramů a průměru kolem 10 centimetrů. V důsledku tření s atmosférou se jeho povrch nahřál a začal svítit natolik, že byl detekovatelný našimi přístroji. Tento počáteční bod byl ve výšce 96 km nad zemí nad Beskydy právě v blízkosti Lysé hory. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 32 km/s a po dráze skloněné k zemskému povrchu 23 stupňů pokračovalo v letu přibližně jihozápadním směrem. Jeho jasnost rychle narůstala a po dobu asi dvou sekund dokonce dosahovala téměř jasnosti Měsíce v úplňku," shrnul Spurný.

Během letu bolid několikrát zjasněl, maximální jasnosti dosáhl ve výšce 59 kilometrů nad zemským povrchem, krátce za polovinou své světelné dráhy, a to poblíž Starého Hrozenkova.

V této fázi letu již také meteoroid v atmosféře začal brzdit. Celou světelnou dráhu dlouhou téměř 150 kilometrů uletěl za 5,2 sekundy a pohasl ve výšce takřka 38 km při rychlosti necelých 10 km/s jižně od slovenské Senice.

Během průletu atmosférou se celá původní hmota tohoto poměrně soudržného tělesa – zřejmě malého úlomku asteroidu – spotřebovala, tudíž žádný makroskopicky významný úlomek původního meteoroidu na zemský povrch podle Spurného nedopadl.

Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po relativně výstředné eliptické dráze skloněné 33° k rovině zemské dráhy. V přísluní se dostával poměrně blízko ke Slunci, blíže než je dráha planety Merkur, v odsluní se pohyboval za dráhou Marsu v oblasti hlavního pásu planetek.

„Jeden oběh kolem Slunce mu trval 2,8 pozemských let,” uzavřel Spurný.