Hlavní obsah
Youtuber Martin Rota Foto: archív M. Roty

Dělám věci, které tu chybějí, říká youtuber, který spolupracuje s Akademií věd

Možností, jak se na českém internetu srozumitelnou i poutavou formou seznámit s vědeckými poznatky a s fungováním přírody, není mnoho. Tvrdí to youtuber Martin Rota, který přišel se vzdělávacím kanálem Vědecké kladivo, na kterém spolupracuje i s Akademií věd. Jak se dostal od ezoteriky k vědě a o čem bude mluvit na konferenci o kritickém myšlení? To vše poodhalil v rozhovoru pro Novinky.

Youtuber Martin Rota Foto: archív M. Roty
Dělám věci, které tu chybějí, říká youtuber, který spolupracuje s Akademií věd

Spravujete vzdělávací kanály jménem Vědecké kladivo a Zvědátoři. Co jste vy sám studoval?

Studoval jsem střední školu, obor správce počítačových sítí, kde nás učili i programovat. Následně jsem se rozhodl vyzkoušet webové programování ve Skotsku. Tam jsem po čase zjistil, že většinu probírané látky jsem už vlastně uměl, tak jsem se přesunul na obor docela jiný, kterým byly sociální vědy.

V průměru bych odhadoval, že řeknu tak jednu blbost na video.

Byl jsem si nicméně jistý, že se tomu v životě věnovat nechci, a dělal jsem to spíše pro zábavu. Po více než roce studia sociálních věd mi došlo, že je kolem mě velmi málo lidí, se kterými by se dalo zajímavě diskutovat. Tehdy mě to přestalo bavit a studia jsem úplně zanechal.

Proč jste se po studiu IT a sociálních věd vrhl zrovna na oblast vědy?

V minulosti jsem se hodně zajímal o ezoteriku. Postupně s růstem YouTubu začaly vznikat i různé zajímavé vzdělávací kanály, které mě bavily a dávaly mi smysl. To samé ale stále i ezoterika. Čím více jsem ale vzdělávací videa sledoval, tím více mi do sebe ve vědeckém poznání vše postupně zapadalo.

Takový logický pocit jsem už ale neměl ve zmíněné ezoterice, v níž vlastně nic neodporuje ničemu, tudíž jsem od ní upustil a místo toho jsem se zaměřil na vědu jako takovou. Vědecké kladivo vzniklo proto, že jsem chtěl lidem popisovat zajímavá fakta, ale neměl jsem pro to vhodnou platformu. Tak jsem si ji vytvořil sám.

Kanál Zvědátoři připravujete ve spolupráci s Patrikem Kořenářem, který se specializuje na tvorbu všemožných videí – rozhovorů, reportáží i spotů. Na Vědeckém kladivu pracujete sám?

Vědecké kladivo dělám většinu času sám, občas spolupracuji s Akademií věd, pravidelně se účastním i Veletrhu vědy. [celá zpráva]

Vědeckým kladivem se snažím rozšiřovat výuku.

Celkově jsem opravdu hrozně rád, že má AV ČR o spolupráci se mnou zájem, protože rozhodně nejsem neomylný. V průměru bych odhadoval, že řeknu tak jednu blbost na video.

Z jakých zdrojů tedy při tvorbě videí čerpáte? Vycházíte i z různých studií?

U Vědeckého kladiva nejsou obvykle studie nutné, jelikož mluvím o známých věcech, které se učí děti na druhém stupni ZŠ. Většina probíraných témat jsou tedy spíše dlouhodobě známá fakta – sto let stará fyzika, sto let stará chemie. Pokud se zabývám novějšími otázkami, jako je globální oteplování, tak se na různé studie podívám.

Vědeckým kladivem se ale spíš snažím rozšiřovat výuku. Doplňovat ji laicky srozumitelným a jednoduchým vysvětlováním, jak co funguje, aby to pochopil pokud možno každý.

Zmínil jste, že nejste neomylný a ve videích chybujete. Jak vnímáte kritiku?

Kritika je důležitá. Jeden z dalších důvodů, proč videa natáčím, je, abych se dozvěděl, kdy nemám pravdu. Samozřejmě je to nepříjemné, ale člověk se s tím musí umět vyrovnat. Obvykle si lidé, kteří to myslí dobře a chtějí poradit, uvědomují, že nikdo není neomylný – a formulují tedy své dotazy v příslušném duchu. Za takovou kritiku jsem rád. Bezpředmětné komentáře, jejichž obsahem jsou jen nadávky, si k srdci neberu.

Myslíte, že je vzdělávacích platforem v České republice dostatek? Koho například v tomto směru považujete za svou konkurenci?

Pravdou je, že nejbližší konkurence, kterou mám, je Akademie věd s pořadem Nezkreslená věda. Vědecké kladivo je nyní největší vzdělávací kanál u nás. Kdyby se objevil někdo, kdo to udělá lépe, asi to vzdám. Většinu věcí, kterým se věnuju, dělám právě proto, že tady chybějí. Podobně zaměřené kanály, ať už se týkají přírodních, či humanitních věd, tu zkrátka neexistují.

Pokud vás tedy zajímá třeba historie, nezbývá než začít dělat vlastní průzkum nebo se soustředit na zahraniční kanály. Z těch je vynikající The Great War (Velká válka), který začal v roce 2014, tedy přesně sto let od první světové války. Každý týden se kopíruje onen aktuální týden před sto lety, takže divák reálně chápe i ty nejdetailnější nuance. Zároveň se dozví, že se svět za těch sto let vůbec nezměnil a že i tehdy už existovaly fake news (falešné zprávy).

Ve čtvrtek 26. července vystoupíte jako přednášející na konferenci o kritickém myšlení #krimyš v Praze. Co pro vás kritické myšlení znamená?

Znamená to, že se snažím držet si nadhled, kritický postoj a nepodléhat prvnímu dojmu. Problém je, že každý den může i přes naši snahu tento přístup snadno selhat. V každém rozhodnutí má totiž člověk větší či menší míru emoční investice, takže pochybit můžeme stejně tak my jako kdokoli, kdo se o kritické myšlení ani nesnaží.

Je otázka, jaký rozdíl je mezi námi, kteří si „nosíme kritické myšlení hrdě jako odznak na prsou“, a přesto selháváme, a mezi lidmi, kteří se nad věcmi vůbec nezamýšlejí. Důležitá je sebereflexe. Pro mě je nejhorší, když jsem si skutečně vědom, že v danou chvíli nedodržuji kritické myšlení, ale jsem příliš líný.

Vzdělávací institut GrowJOB se sídlem v Brně, který pražskou konferenci pořádá, nechal při této příležitosti zpracovat i průzkum. Ten dokazuje, že lidem kritické myšlení mnohdy zcela chybí. Myslíte, že by mělo být zařazeno jako předmět do klasické školní výuky?

Už teď je patrné, že jedna skupina v populaci se snaží jít kritickou cestou, zatímco druhá upadá přesně opačným směrem. Viditelné je to kupříkladu na vstřebávání a šíření fake news. Kritické myšlení zůstává na stejné úrovni, jen se přelévá neúměrně. Tohle je dle mého názoru natolik vzrůstající problém, že brzy snad přijde legislativní zákrok, který implementuje kritické myšlení i do školní výuky.

A o čem budete konkrétně na konferenci hovořit?

Mluvit budu o tom, jak je problematické, v jakémkoli kontextu, pracovat s informacemi. Budu rozebírat dilema, zda a jak bychom měli sdělit publiku informaci, za kterou si stojíme, byť bude možná divákům nepříjemná, nebo jestli budeme servírovat vše na „stříbrném podnose“ tak, aby to bylo líbivé.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků