Hlavní obsah
Ilustrační foto Wilkesovy země v Antarktidě Foto: Profimedia.cz

Čeští vědci našli největší impaktní kráter na Zemi. Vešla by se do něj celá ČR

Práce odborníků z Astronomického ústavu Akademie věd ČR potvrzuje hypotézu, že Wilkesova země v Antarktidě disponuje obřím kráterem, a to zřejmě tím vůbec největším impaktním na Zemi. Impaktní krátery vznikají nárazem jiného tělesa (asteroidu), tento konkrétní má mít průměr přes 500 kilometrů.

Ilustrační foto Wilkesovy země v Antarktidě Foto: Profimedia.cz
Čeští vědci našli největší impaktní kráter na Zemi. Vešla by se do něj celá ČR

Objekt ve Wilkesově zemi je patrně největší kráter na této planetě a jediný dochovaný maskon, tedy anomální oblast v kůře spojená s podpovrchovou koncentrací hmoty.

„Potvrzujeme tím dřívější spekulace, ale s novými daty s přesností a rozlišovací schopností o dva řády větší, než měli naši předchůdci k dispozici v roce 2006. Kráter o průměru asi 550 km je pod ledem východní Antarktidy a má pokračování v jižní Austrálii,“ popsal vedoucí výzkumného týmu Jaroslav Klokočník. Pro srovnání: Česká republika měří od nejzápadnějšího k nejvýchodnějšímu místu 493 kilometrů.

Jako na Měsíci

Kráter s průměrem nad 500 km se označuje jako pánev a mívá středový maskon. Takové útvary známe na Měsíci, nikoli na Zemi. Ale přesto tu takový může podle vědců být.

Virtuální deformace ve Wilkesově zemi a okolí. Vidět je půlkruh komprese v lemech kolem kráteru.

Foto: Astronomický ústav AV ČR

Existenci obřího kráteru ve Wilkesově zemi poprvé navrhl americký geolog Paul G. Schmidt v roce 1962, ale hladinu zájmu rozčeřil až jeho následovník, geofyzik Ralph von Frese roku 2006. Ten publikoval výsledky gravitačních anomálií odvozených z měření družice GRACE (Gravity Recovery And Climate Experiment).

Na tehdejší dobu znamenaly pro znalost gravitačního pole Antarktidy pokrok a umožnily rozlišení asi 200 km na povrchu. Reakce kolegů na Freseho článek však byla, mírně řečeno, opravdu zdrženlivá.

„Studovali jsme území pomocí moderních gravitačních dat déle a již dříve jsme navrhli kandidáty na subglaciální sopky a jezera. K případnému kráteru ve Wilkesově zemi jsme přistupovali s velkou obezřetností a nedůvěrou. Nevykazuje totiž v tíhových anomáliích a druhých derivacích gravitačního potenciálu typické znaky kráteru, pokud si neuvědomíme, že uprostřed je právě ten maskon s kladnými anomáliemi,“ vysvětlil Klokočník.

Pro svou novou analýzu čeští vědci použili gravitačně-topografický model SatGravRET2014, publikovaný předloni. Skládá se z gravitačního modelu EIGEN 6C4 využívajícího data z moderní gradientometrické mise GOCE (Gravity field and steady-state Ocean Circulation Explorer) a z topografie podloží Antarktidy, které je naším zrakům skryto a znalost o něm se získává díky radarům pronikajících ledem umístěných na letadlech.

Výsledky podporují hypotézu o tom, že Wilkesova země skutečně obsahuje obří kráter/maskon. Tím podle svých slov přispěli do celosvětové, asi 12 let trvající diskuze na toto téma.

Asteroid, který od sebe „odtrhl“ světadíly?

Pro potřeby bádání Češi navíc přisunuli Antarktidu a Austrálii k sobě, pozorujeme tak pokračování půlkruhu v jižní Austrálii a v moři pod ní směrem k Antarktidě.

„To zjistili už Frese a kol. v roce 2013 a vedlo je to k myšlence, že dopad planetky, která způsobila kráter, vyvolal i oddělení Antarktidy od Austrálie na rozhraní prvohor a druhohor, což je jistě provokativní názor, který se může setkat s negativní reakcí,“ poznamenali členové Astronomického ústavu.

Na Zemi je zatím potvrzeno 170 takových kráterů

Na naší planetě je potvrzeno přes 170 impaktních kráterů různých velikostí a stáří, rovněž kolem 600 objektů, které by krátery být mohly. Za dosud největší se považoval Vredefort v Jihoafrické republice o průměru asi 250 km. Známý je další velký kráter Chicxulub na severu Yucatánu či Popigaj na Sibiři.

Ilustrace kráteru Chicxulub

Foto: Profimedia.cz

„Neměli bychom se tedy divit, kdyby některý z takových kráterů byl i v Antarktidě – a vzhledem k jejím současným podmínkám by byl nejspíš přikrytý ledem,“ dodal na závěr Klokočník.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků