Hlavní obsah
Hlístice Ashworthius sidemi (v kroužku) ohrožuje české jelenovité. Foto: ČZU

Českým jelenovitým leží v žaludku ruský invazní parazit, upozorňují vědci z ČZU

Tuzemskou populaci jelenovitých ohrožuje nepůvodní parazit z ruského Dálného východu, hlístice Ashworthius sidemi, která už má jasnou početní převahu nad původními druhy parazitů. K danému závěru dospěl výzkum týmu parazitologů z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze pod vedením docenta Jaroslava Vadlejcha. Tento týden o tom v tiskové zprávě informovala mluvčí školy Karla Mráčková.

Hlístice Ashworthius sidemi (v kroužku) ohrožuje české jelenovité. Foto: ČZU
Českým jelenovitým leží v žaludku ruský invazní parazit, upozorňují vědci z ČZU

Ashworthius sidemi je krev sající hlístice, která parazituje ve slezu (žaludku) volně žijících přežvýkavců. Způsobuje infekci jménem ashworthióza.

Původně se parazit vyskytoval pouze na ruském Dálném východě u asijských druhů jelenovitých, jako jsou sika, wapiti nebo sambar.

Právě s jeleny sika byl parazit na konci 19. a začátkem 20. století přivezen do Evropy, přizpůsobil se zdejším klimatickým podmínkám, infikoval evropské druhy jelenovitých a začal se mezi nimi šířit. Hlístici A. sidemi lze tedy považovat za invazní druh, a to velmi úspěšný, jak shrnují odborníci ze ČZU.

V Československu parazit zmíněn v roce 1973

První zmínka o výskytu parazita A. sidemi na území tehdejšího Československa pochází z roku 1973, kdy byl nalezen při pitvách několika jelenů sika ulovených v Lánské oboře ve Středočeském kraji, a také v blízkosti obce Manětín v Plzeňském kraji.

V průběhu 70. let se objevily i další zmínky o tomto nepůvodním druhu parazita. Nálezy však byly spíše ojedinělé a vázané jen na jelena siku. V současnosti je již A. sidemi běžným parazitem jelení, srnčí a dančí zvěře v Česku.

Daňci na ilustrační fotografii

Foto: ČZU

„Při pitvách slezů 104 ulovených jedinců jelenovitých jsme zjistili, že invazní hlístice má naprostou početní převahu nad původními druhy parazitů. Vypadá to, že A. sidemi je agresivní parazit, který vytlačuje naše původní druhy parazitů a dělá to velmi efektivně,“ popsal Vadlejch.

Invazní hlístice není vybíravá a může parazitovat u široké škály hostitelů. „Prokázali jsme ji u naprosté většiny v ČR běžných jelenovitých, ale např. i u losa evropského. Dále jsme zjistili, že hlístici A. sidemi – na rozdíl od našich původních druhů parazitů – nevadí nízké zimní teploty a rozmnožuje se v průběhu celého roku. Hostitelé se tak mohou infikovat při pastvě celoročně,“ upozornil.

Při šíření A. sidemi se uplatňují jednotlivé druhy hostitelů různým způsobem. Třeba jelen evropský, který je lépe adaptovaný na tuto invazní parazitózu a ujde i několik desítek kilometrů, roznáší parazita do nových lokalit. Srnec evropský je podle Vadlejcha k tomuto parazitu vnímavý a v žaludku hostí až několik tisíc jedinců, čímž napomáhá jeho dalšímu rozšíření v dané lokalitě.

Výsledky studie, publikované ve vědeckém časopise Frontiers in Veterinary Science, mají posloužit k lepšímu pochopení biologie a šíření tohoto parazita.

Problémy i pro zubry

Zmíněná ashworthióza, kterou způsobuje, je doprovázena poměrně výraznou imunitní reakcí hostitele. Hlístice představuje zdravotní riziko pro
predisponované jedince (mláďata, oslabení jedinci, intenzivní chovy zvěře) nebo pro některé druhy volně žijících přežvýkavců, zejména zubra evropského, stojí ve Vadlejchově metodice z roku 2019.

Kromě jelenovitých tak A. sidemi infikuje navíc i tyto chráněné zubry, u kterých může vyvolat vážné problémy, dokonce i úhyn. Parazit může představovat reálné riziko také pro domácí přežvýkavce, kteří s jelenovitými sdílejí pastvinu.

„Těmito i dalšími otázkami se společně s kolegy z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně budeme v průběhu příštích let zabývat v rámci projektu financovaného Technologickou agenturou ČR,“ doplnil parazitolog Vadlejch.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků