Hlavní obsah
Hustota nejvrchnějších částí kůry na přivrácené (vlevo) a odvrácené (vpravo) straně Měsíce Foto: ZČU

Akademik z Plzně se podílel na výzkumu gravitačního pole a hustoty kůry Měsíce

Údaje o přirozeném souputníkovi Země jsou opět o něco přesnější. Zásluhu na tom má vědec Michal Šprlák z katedry geomatiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity (ZČU) v Plzni. S australskými kolegy Shin-Chan Hanem a Willem Featherstonem totiž vyvinul numerickou metodu, pomocí níž lze určit hustotu uvnitř planetárních těles na základě údajů od družic. Metodu aplikovali na Měsíc, čímž získali přesnou představu o hustotě jeho kůry.

Hustota nejvrchnějších částí kůry na přivrácené (vlevo) a odvrácené (vpravo) straně Měsíce Foto: ZČU
Akademik z Plzně se podílel na výzkumu gravitačního pole a hustoty kůry Měsíce

Není snadné povědět, jak hustá měsíční kůra vlastně je – nejde o žádnou konstantní hodnotu.

„Hustota měsíční kůry se různí v horizontálním směru, tedy podél povrchu, i ve vertikálním směru, tedy do hloubky. Důvodů je více a souvisejí se složitým geologickým vývojem Měsíce a s povrchovými procesy jako například s dopady nespočtu meteoritů či asteroidů v dávné minulosti,“ vysvětlil Šprlák.

Práce členů česko-australského týmu ale odpověď na danou otázku přesto nabízí. Jejich hustotní model měsíční kůry je podle vyjádření ZČU dosud nejdetailnější a navíc je prvním, který sestavovali nezávislí vědci, a nikoli týmy, které do vesmíru vyslaly družice.

Zjednodušeně si můžeme představit, že vědci vytvořili jakousi mapu hustoty kůry a gravitačního pole Měsíce.

„Model je vlastně soubor čísel nebo koeficientů. Z nich teď můžeme vypočítat hustotu a veličiny gravitačního pole kdekoliv na Měsíci,“ poznamenal tuzemský odborník.

Gravitace jakožto odraz hmotnosti

S měřením hustoty měsíční kůry se začalo už v letech 1969–1972 během programu Apollo, kdy se lunární vzorky dovezené z různých lokalit testovaly v pozemských laboratořích.

Později se přešlo k určování hustoty právě podle měření topografie Měsíce satelity a podle jeho gravitačního pole.

Gravitace v radiálním směru generovaná kůrou Měsíce na přivrácené (vlevo) a odvrácené (vpravo) straně Měsíce

Foto: ZČU

„Gravitace je obrazem hmotnosti, a když ji měříme, můžeme za určitých předpokladů odhadnout také hustotu,“ objasnil Šprlák, jak před jeho týmem postupovali například odborníci agentury NASA patřící do týmů družic LRO a GRAIL v letech 2012–2014.

Více než dobře využít data od NASA

I Šprlák využil data družic NASA a díky vlastní numerické metodě dosáhl podle svých slov ještě lepšího výsledku.

„Prvotní přístup k družicovým datům mají nejprve výzkumné a inženýrské týmy družicových misí, až po několika měsících je zpřístupní veřejně. Náš odhad je detailnější a je založen na nejaktuálnějších produktech družicových misí. Kromě toho jsme na výpočet použili nezávislou metodu, která je zcela globální a zohledňuje sférický tvar Měsíce, zatímco některé dřívější odhady byly založeny na rovinné aproximaci,“ dodal.

Údaje i vyvinutá metoda mohou nyní sloužit dalším výzkumníkům, které o úspěchu informoval článek v mezinárodním vědeckém časopisu Planetary and Space Science.

Výsledky práce jsou volně přístupné, uplatní se třeba při budoucím planetárním výzkumu, při studiu vývoje Sluneční soustavy a tepelného vývoje Měsíce či u zpřesnění drah družic nebo navigaci měsíčních sond.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků