Mezinárodní tým vědců pod vedením Olgy Cucciatiové z Národního institutu astrofyziky v italské Bologni využil výkonu přístroje VIMOS pracujícího na dalekohledu ESO/VLT, který se nachází na chilské pouští Atacama a patří organizaci Evropská jižní observatoř (ESO), jejímž členem je i ČR.

ČTĚTE TAKÉ:
Češi pracují na nejdůležitějším astronomickém projektu současnosti

Podařilo se identifikovat gigantickou mladou superkupu galaxií, formující se v mladém vesmíru v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku. Vědci sice podle agentury Reuters konstatovali, že existují i jiné podobné skupiny galaxií v takové časové vzdálenosti, ale žádná se nemůže velikostně srovnávat s touto.

Neskutečná hmotnost

Hmotnost celé struktury je enormní. Podle výpočtů dosahuje jedné biliardy (milión miliard) Sluncí, tedy 1015 Sluncí, což je srovnatelné s hmotnostmi nejrozsáhlejších útvarů současného vesmíru. Objev takto mohutné struktury v rané fázi vývoje vesmíru ale astronomy skutečně překvapil.

„Vůbec poprvé se podařilo nalézt takto rozsáhlý útvar s velkým rudým posuvem, který odpovídá období asi dvě miliardy let po velkém třesku,“ poznamenala podle zprávy ESO Cucciatiová.

„Podobné struktury obvykle pozorujeme s menším rudým posuvem, tedy v pozdějším období, kdy už měl vesmír dostatek času na to, vytvořit takto gigantické útvary. Byli jsme opravdu překvapení, když jsme spatřili něco tak mohutného v relativně mladém vesmíru,“ dodala.

Světlu, které na Zemi přichází z extrémně vzdálených objektů, trvá cesta vesmírem velmi dlouho. Díky tomu máme k dispozici „okno“ nabízející pohled do minulosti vesmíru. Vlnová délka světla, které objekty vyslaly, je však během cesty natažena expanzí vesmíru samotného, danému efektu se říká kosmologický rudý posuv. Vzdálenější objekty (které vidíme hlouběji v minulosti) mají rudý posuv větší, proto astronomové používají rudý posuv i jako měřítko času. Rudý posuv objektu Hyperion je 2,45, což znamená, že jej pozorujeme tak, jak vypadal v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku.
Zdroj: ESO

Mapa desetitisíců galaxií

Shluk Hyperion se nachází na obloze v souhvězdí Sextant. Objeven byl na základě nových měření a zpracování rozsáhlého objemu dat, která byla k tomuto poli získána v rámci astronomické přehlídky VIMOS Ultra-deep Survey pod vedením Oliviera Le Fèvra z laboratoře astrofyziky ve francouzském Marseille. Tato přehlídka vědcům poskytuje 3D mapu rozložení přibližně 35 tisíc galaxií.

Členové týmu rovněž zjistili, že útvar Hyperion má složitou strukturu: obsahuje nejméně sedm oblastí s vysokou hustotou, které jsou propojeny filamenty galaxií, jeho velikost je navíc srovnatelná s blízkými superkupami, které však mají zcela jiné uspořádání.

Soustava teleskopů VLT

Soustava teleskopů VLT.

FOTO: A. Tudorica/ESO

„Hmota v blízkých superkupách se mnohem více koncentruje a vytváří typické strukturální útvary. Hyperion má však hmotu rozloženu rovnoměrněji v několika vzájemně propojených shlucích volně vázaných asociací galaxií,“ uvedl další člen týmu, astronom Brian Lemaux z Kalifornské univerzity ve Spojených státech.

Tento kontrast je zřejmě dán tím, že nedaleké superkupy měly miliardy let na to, aby gravitační působení nahromadilo hmotu do hustějších oblastí – u mladšího uskupení Hyperion působily stejné procesy mnohem kratší dobu.

Podobné superkupy máme v nynějším okolí

Vzhledem ke své velikosti v již rané fázi evoluce kosmu se Hyperion pravděpodobně vyvinul v rozsáhlou strukturu – podobnou těm, jaké známe z našeho současného vesmírného okolí, například superkupy tvořící útvar známý jako Sloan Great Wall nebo superkupa Virgo, do které patří i naše galaxie Mléčná dráha.

„Výzkum útvaru Hyperion a jeho srovnání s podobnými současnými strukturami nám může poskytnout důležité informace o vývoji vesmíru v minulosti i v budoucnosti. A je to také příležitost otestovat naše modely formování superkup,“ uzavřela italská vedoucí výzkumného týmu.