Co patří k častým závažnějším nemocem očí?

Mezi nejčastější onemocnění očí v mladším věku patří různé typy dioptrických vad, které se řeší většinou brýlemi, kontaktními čočkami nebo laserovou operací.

U pacientů starších nejčastěji řešíme šedý zákal neboli zakalení nitrooční čočky. Toto onemocnění způsobuje zamlžení a rozostření, takže postižený nakonec vidí jako přes igelit.

Ze šilhání dítě nevyroste, musí se řešit v co nejútlejším věku. Proto je vhodné nechat dítě vyšetřit kolem 3. roku, i když zjevné šilhání nepozorujeme.

Určitý typ šedého zákalu může postupně zhoršovat vidění na dálku a zlepšovat vidění na čtení. Pacient si někdy horšího vidění na dálku nevšimne, ale pozitivně vnímá zlepšení vidění na čtení a fakt, že už nemusí na čtení používat brýle jako dříve. Tento fenomén je samozřejmě dočasný a s dalším kalením nitrooční čočky se zhoršuje vidění i na čtení.

Panuje ohledně šedého zákalu mezi lidmi nějaký dlouho tradovaný mýtus?

Jednoznačně – například ten, že šedý zákal potřebuje takzvaně uzrát, aby byla čočka tvrdší a lépe se s ní lékařům pracovalo. Bohužel i v dnešní době tento mýtus občas od pacientů slyšíme. To ale platilo před 20 lety, kdy se používala jiná technika operace.

FOTO: archív A. Janekové

V současnosti když pacient otálí, zbytečně si zhoršuje kvalitu života špatným viděním. A odstranění „uzrálého“ zákalu s sebou může naopak přinést i komplikaci.

Čili na operaci v tomto případě by člověk měl jít, když pozoruje, že ho zhoršené vidění obtěžuje v každodenním životě.

Co dále patří k mýtům, nepravdám či nepříliš známým informacím o očích?

Je třeba připomenout, že při čtení v šeru se oči „nekazí“, ale „jen“ namáhají, tudíž člověk může cítit únavu očí, mít je zarudlé nebo jej mohou pocitově bolet.

Totéž oblíbený příkaz „neseď před tou televizí tak blízko!“ – jde jen o to, jak je dané oko schopné akomodovat (doostřovat). Například děti mají schopnost akomodace daleko vyšší než dospělí, proto je nacházíme častěji i v takové vzdálenosti, kterou bychom my sami pro sledování televize nezvolili.

Stejně tak třeba ze šilhání dítě nevyroste! Musí se řešit příčina, a to v co nejútlejším věku. Ideální je nechat dítě preventivně vyšetřit v jeho třech letech, i když nepozorujeme, že by šilhalo či mělo nějaké obtíže.

Dávat pozor bychom si měli i na syndrom suchého oka, zejména při práci u počítače, kdy je snížená frekvence mrkání. Případné pálení a slzení pak mohou vyřešit vhodné oční kapky.

Traduje se, že na oči je zdravá mrkev...

Látky obsažené v mrkvi pomáhají výživě sítnice, rovněž i některé další doplňky stravy. Avšak s dioptrickými vadami a nutností nošení brýlí nemá mrkev ani jiná zelenina nic společného.

Když pozorujete, že vidíte jinak, musíte neprodleně za lékařem.

Co říkáte starším zařízením na kontrolu čtení v ordinacích, kde jsou stále stejná písmena – první řádek T, poté F a U, následně, C, N a E... Nemáte obavu, že se to pacient naučí nazpaměť a bude „švindlovat“?

Byl by sám proti sobě, navíc takto má i sám pro sebe srovnání, zda se daná obrazovka nějak neliší od minulé návštěvy lékaře.

Ale výhodnější jsou pochopitelně novější projekční tabule, kde se písmena obměňují a není možné zkreslení vyšetření. U pacientů, především dětí, které písmena neznají, používáme pro orientační vyšetření obrázky nebo písmenka E v různé poloze, malý pacient pak ukazuje jakým směrem směřují nožičky písmena.

A co takový zelený zákal? Prý se nedá vyléčit.

Zelený zákal neboli glaukom je onemocnění často spojené s vyšším nitroočním tlakem. Kvůli tlaku může docházet k úbytku nervových vláken sítnice a postupnému zúžení zorného pole. Při pokročilém nálezu pacient vidí jen centrem, tedy jako by se díval přes tenkou trubičku. Ve většině případů se změny ve vidění a v zorném poli vyvíjejí v rámci i desítek let.

Proto je u zeleného zákalu důležitá prevence, a pokud je zapotřebí, tak včasné nasazení kapek nebo i provedení zákroku, díky němuž se nitrooční tlak sníží a vidění se dále nezhoršuje.

FOTO: archív A. Janekové

Jestliže se ještě zaměříme na možnosti prevence, co byste k tomu doplnila?

Když pozorujete, že vidíte jinak, musíte neprodleně za lékařem. Nicméně každý by měl čas od času navštívit očního lékaře, i když žádný problém nepozoruje, a to zejména, je-li mu více než 40 let. Po padesátce navíc již velká část populace potřebuje první brýle na čtení.

A zmíněný zelený zákal může být takzvaně tichý a škodit nenápadně – tudíž nepodceňovat!

Prozraďte také, co jste vlastně studovala a jak jste se ke své práci dostala.

Studovala jsem všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy při Vinohradské nemocnici v Praze. Co se týká budoucího uplatnění, první roky jsem nezvažovala konkrétní obor. Měla jsem představu, kterým oborům se pravděpodobně věnovat nebudu, ale k oftalmologii mě dovedla až praxe během posledních let studia, a to především stáž na španělské oční klinice v rámci programu Erasmus.

Nyní mohu říci, že se „nevidím v jiném oboru“. Někomu se může zdát, že oftalmologie patří k „menším“ oborům, ale není to pravda. Používané metody diagnostiky a léčby se dynamicky vyvíjejí a člověk musí sledovat nejnovější trendy, aby pacientovi mohl nabídnout nejmodernější péči.

ČTĚTE TAKÉ:
Nový objev může znamenat průlom v léčbě onemocnění rohovky

Můžete čtenářům stručně popsat svůj běžný pracovní den?

Pracuji na všeobecné a refrakční ambulanci Očního centra Praha. Věnuji se vyšetření pacientů před laserovou operací a před operací šedého zákalu. Dále do ambulance docházejí pacienti na preventivní vyšetření, s akutními obtížemi nebo odeslaní svým ošetřujícím lékařem ke konzultaci či odbornému vyšetření.

Pravidelně také máme interní semináře, kde konzultujeme složitější případy a sdílíme informace získané na odborných akcích.

Jaká je potřeba příprava předtím, než vůbec může lékař jít poprvé operovat na sál pacienta?

Základem je nejprve znalost teorie a absolvování různých kurzů. Výhoda je, že existují virtuální simulátory a různé tzv. laby, kde se danou techniku učíme a zkoušíme na umělých očích. Tedy učení určitě neprobíhá hned na „živém pacientovi“.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: