„Je velmi obtížné si vůbec představit, jak bychom mohli populaci nějakých deseti a více miliard lidí poskytnout množství masa, jaké momentálně konzumují lidé ve vysokopříjmových zemích, aniž by to mělo doslova devastující vliv na životní prostředí,“ píše se v článku v časopise Science.

Živočišná produkce je časově i energeticky nepoměrně náročnější než ta zemědělská. K produkci jednoho kilogramu čistého masa je třeba 6,5 kg zrní, 36 kg objemového krmiva a 155 litrů vody.

Průměrné množství snědeného masa na osobu a rok se při tom celosvětově  za posledních 50 let téměř zdvojnásobilo – ze 23 kilogramů v roce 1961 na 43 kilo v roce 2014.

Výzkumy naznačují, že některé státy, jako třeba Velká Británie, už nejspíš dosáhly svého maxima. Podle Národního stravovacího průzkumu z roku 2017 tam spotřeba nezpracovaného hovězího, vepřového a jehněčího poklesla o 4,2 % a uzenin o 7 % oproti údajům z roku 2012.

Nicméně země se střední úrovní příjmů, jako je Čína a další asijské státy, očekávají ještě další vzestup. A pořádný. Nedávná studie Spojených národů předpokládá světově až 75% nárůst ve spotřebě masa už v polovině tohoto století. Drůbeže by lidstvo kolem roku 2050 mohlo sníst až dvojnásobek, hovězího o 69 % a vepřového o 42 % víc.

Produkce masa je ekologickou katastrofou

Produkce masa a chov hospodářských zvířat způsobuje daleko vyšší emise uhlíku než pěstování zeleniny, ovoce a obilovin. Průmyslový chov zvířat už nyní zodpovídá zhruba za 15 % všech emisí, které způsobuje člověk, a to u oxidu uhličitého, metanu i oxidu dusného.

Chov hospodářských zvířat také přispívá velkým dílem ke ztrátě biodiverzity. Lesy a divoký venkov musejí vyklidit prostor polím, na nichž se pěstuje krmivo pro zvířata. Z řek a jezer se odvádí voda na zavlažování kukuřice a dalších plodin, což začíná mít drastický dopad na vodní zdroje.