Světová výstava EXPO 1958 (zkráceně Expo 58) se konala v hlavním městě Belgie. Jejím nejznámějším symbolem se stalo Atomium: 110 metrů vysoký model základní buňky krystalové mřížky železa. Šlo o jednu z nejslavnějších výstav, navštívilo ji 42 miliónů lidí. Byla to první velká světová výstava po druhé světové válce.

Atomium na Expo 58

Atomium na Expo 58

FOTO: Jan Tachezy, ČTK

Československo na výstavě

Pro stát v srdci Evropy byla výstava úspěšná. Získal Zlatou hvězdu a dalších 13 ocenění. Expozici „Jeden den v Československu“ navrhl Jindřich Santar, spolupracoval s Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Mezi oceněnými byla i kolekce šperků s českými granáty od Jana Nušla.

Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného.

Expo 58: československý pavilon

Expo 58: československý pavilon

FOTO: Jan Tachezy, ČTK

Restaurace v československém pavilonu

Restaurace v československém pavilonu

FOTO: Jan Tachezy, ČTK

Pozornost vzbudila především zajímavě architektonicky řešená restaurace, která byla po ukončení výstavy převezena do Prahy a umístěna i s dalšími budovami v Letenských sadech, roku 1991 bohužel pavilon vyhořel. Zbyla z něj právě jen budova původní restaurace, ta se však poté přestavěla na kancelář pro reklamní agenturu.

Bývalá restaurace československého pavilonu na Expo 58, nyní rekonstruovaná na kanceláře

Bývalá restaurace československého pavilonu na Expo 58, nyní rekonstruovaná na kanceláře

FOTO: Profimedia.cz

Československý pavilon v Bruselu

Československý pavilon v Bruselu

FOTO: Jan Tachezy, ČTK

Rovněž hlavní cenu získal v mezinárodní filmové přehlídce vědecko-fantastický film Karla Zemana Vynález zkázy. Během příprav československé expozice došlo k určitému kulturnímu uvolnění. Komunistické vedení dalo autorům nemalou volnost, ti to považovali za jedinečnou příležitost ke svobodné tvorbě. Expo tedy zahájilo desetiletí postupné liberalizace, která se zastavila okupací Československa v roce 1968.

Kabelka T58

A čím bylo zajímavé první československé tranzistorové rádio, přenosná Tesla T58, které se přezdívalo „kabelka“?

Byl to technologický průlom, jehož důsledky jsme si začali uvědomovat až později. Miroslav Kasal, VUT

„Rádiový přijímač T58 byl první přístroj zcela osazený tranzistory, tedy aktivními prvky v pevné fázi, který se dostal lidem u nás do rukou. Všechny polovodičové součástky přitom byly tuzemské provenience. Na první pohled byl vidět rozdíl od předchozích přenosných elektronkových přijímačů, především ve spotřebě, v rozměrech a hmotnosti,“ sdělil Novinkám Miroslav Kasal z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického (VUT) v Brně.

Tesla T58

Tesla T58

FOTO: Karel Mevald, ČTK

Tranzistor jako součástka byl objeven roku 1948. Bývalé Československo zahájilo výzkum na tomto poli v 50. letech. V roce 1955 tu byly k dispozici germaniové nízkofrekvenční tranzistory domácí výroby. Novější a hlavně ucelenější („opravdová“) řada, zahrnující nízkofrekvenční i vysokofrekvenční tranzistory, se objevila roku 1958. Téhož roku podnik Tesla Přelouč zahájil výrobu tranzistorového přenosného kabelkového přijímače T58.

Přijímač T58 měl feritovou anténu, reproduktor o průměru 95 milimetrů, poprvé v něm byly použity plošné spoje. Obsahoval devět germaniových tranzistorů a jednu diodu. Skříňka byla zhotovena z papíru potaženého koženkou v různých barvách a vyztužena dřevěnými špalíčky. Ve víku byla vestavěna žárovička pro kontrolu napájecích baterií.

Dále měl ozdobnou děrovanou masku z eloxovaného hliníku, knoflíky z plexiskla s ozdobnými terčíky a velký knoflík s mosazným okružím.

Jak připomíná web Radiomuseum, zapojení přijímače bylo navrženo takto: třítranzistorový mezifrekvenční zesilovač byl osazen tranzistory 153NU70, diodový demodulátor hrotovou diodou 1NN40 a nízkofrekvenční zesilovač jedním tranzistorem 104NU70 a třemi tranzistory 103NU70. Přijímač byl určen pro příjem rozhlasu v pásmu středních vln, stačilo mu napětí 6 V.

Tesla T58

Tesla T58

FOTO: Josef Vostárek, ČTK

Po kabelkovém přijímači T58 se zde roku 1960 začal vyrábět také kapesní tranzistorový přijímač - pro příjem v pásmu středních vln - s označením T60.

Československé tranzistorové přijímače následně prošly modernizací. Začaly se používat křemíkové tranzistory, magnetostrikční filtry soustředěné selektivity, elektrolytické kondenzátory s axiálními vývody, nakonec také integrované obvody - například kapesní přijímač z roku 1970 nazvaný IN70.

Virtuální museum historické radiotechniky píše, že v rámci států Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) byla Tesla první, tudíž se přijímač i vyvážel.

Šedesátá léta byla obecně ve znamení miniaturizace, nových barevných lisovacích hmot či kosmických letů. Na trhu se proto objevovaly tranzistorové přijímače různých velikostí, tvarů a barev. Elektronky se na tomto poli zcela odsunuly do pozadí. Postupem času se barevnost vytrácela a v 70. a 80. letech se přenosné přijímače vyráběly převážně v šedé nebo černé barvě. Výroba kapesních přijímačů se poté úplně zastavila a trh se zásoboval dovozem ze SSSR.

„Tesla T58 byl skutečně technologický průlom, jehož důsledky jsme si začali uvědomovat až později a jenž vyústil v dnešní elektronizaci všech lidských činností,“ uzavřel profesor Kasal, který v rámci fakulty VUT působí na Ústavu radioelektroniky.