„Na základní školy se nahazují další a další povinnosti, co koho zrovna napadne, jako je třeba návrat branné výchovy a spousta dalších věcí. Ale kdy to mají dělat, v jakém rozsahu a jak? To už nikdo neřeší. Už tak mají děcka na druhém stupni těch hodin jako hodináři,“ řekl Právu ředitel ZŠ a MŠ A. Kučery v Ostravě-Hrabůvce Rostislav Pytlík.

ČTĚTE TAKÉ:
Do škol se možná vrátí dílny a pozemky, zástupci středoškoláků kroutí hlavou

To, že se školství mění od stolu v Praze, popuzuje vícero ředitelů. „Je to celkově o koncepci ZŠ. Jestliže chtějí zase znovu zavádět řemesla, dílny, tak musí říct na úkor čeho. Je to nekoncepční,“ postěžoval si Martin Černý, ředitel přerovské školy Velká Dlážka 5.

„Už kvůli povinné výuce cizích jazyků jsme zrušili volitelné předměty. Když totéž udělají s technikou, tak tam už není prostor. To by se měly zrušit některé povinné předměty. Nevím, jak to chtějí udělat,“ sdělil Právu.

Problém s pozemky i materiálem

Ředitel Vladimír Fiedler z Masarykovy ZŠ a MŠ Žalhostice na Litoměřicku v Ústeckém kraji má za to, že by technické předměty neměly být povinné.

„Dovednosti tohoto typu, obzvláště pozemky, by měla zajistit rodina. Ve městech sice nejsou zahrádky, ale doma se může dítě naučit práce s kytičkami. A ta hodinová dotace na pozemky ani nestačí. Druhá věc je, že to, co se vypěstuje, se většinou sklízí v červenci, takže děti z toho nic nemají,“ řekl Právu.

Navíc, i když si škola pořídí kvalitní vybavení, může mít problém s materiálem. „Dneska už žádná truhlárna nedá pěkný materiál, prkna, desky, se kterým se dá pracovat, ale jen odřezky. Z toho se dají dělat ptačí budky a nějaké stojánky,“ dodal.

Ani jedna ze zmíněných škol přitom od technických prací neupustila a zázemí pro praktickou výchovu má také. Jiné školy by mohly mít větší problémy, protože třeba pracovní prostory rekonstruovaly na běžné třídy kvůli náporu silných ročníků.

Zkusí krmítka

Podle Tomáše Feřtka ze vzdělávací společnosti EDUin mají školy problém nejen kapacitní, finanční, ale i bezpečnostní.

„Moje zkušenost ze škol je, že dílny nevymizely, ale najít ty, které vypadají použitelně, to je výjimka. Často je to tak, že se obnovila stará dílna i s nářadím, a to z hlediska zručnosti dětí nevede k ničemu,“ popsal Právu.

„Jakmile to budou mít povinně, tak asi ve třech čtvrtinách škol budou muset najít nějakou mezeru v rozvrhu, člověka s místem v úvazku a budou tam stloukat krmítka. I na jinak osvícených školách je to už dnes spíše dřevozpracující záležitost, která vede děti k tomu, že by se tímto zabývat v životě nechtěly,“ dodal Feřtek.

Školy mimo jiné svazují bezpečnostní předpisy, bojí se pustit děti ke strojům. Zavést technickou výchovu do rámcových vzdělávacích programů podle Feřtka není nutné, spíš by se celkově měly programy zredukovat.

Také by se měly manuální a intelektuální dovednosti zrovnoprávnit. „Jednotné přijímačky jednoznačně zvýšily důraz na intelektuální trénink. Zvláště v posledních dvou ročnících ZŠ,“ míní Feřtek. S jednoduchým nářadím by se prý měly seznamovat už děti v mateřinkách.

A vzhledem k tomu, že ministerstvo školství nemá peníze na investice do technického vybavení, mohly by firmy vytvořit fond, z něhož by školy podle určitých pravidel, ovšem podle vlastních potřeb, čerpaly peníze. „Každá škola potřebuje něco jiného,“ uzavřel Feřtek.