Měl to být symbol a inspirace lidské touhy po poznání. Několikrát odkládaná výprava ale po pár desítkách vteřin od startu skončila tragédií.

První okamžiky startu, kterému na tribuně Mysu Canaveral přihlížela mimo jiné i třída učitelky-astronautky Christy McAuliffenové, probíhaly podle plánu. Stačilo však 73 vteřin a vše změnilo.

Ve výšce 14,5 kilometru došlo k selhání těsnění nosné rakety. Ta poté explodovala a odtrhla kabinu raketoplánu od zbytku plavidla.

Okamžik výbuchu

Okamžik výbuchu

FOTO: Profimedia.cz

Posádka neměla nejmenší šanci na přežití. Později navíc vyšlo najevo že, astronauti po explozi prožili celé minuty s vědomím nevyhnutelné smrti. NASA to zprvu nechtěla přiznat, pod tíhou důkazů ale ustoupila.

Vyšetřování prokázalo, že náraz při odtržení kabiny nebyl natolik silný, aby astronauty připravil o život nebo je alespoň omráčil. To by pro ně patrně v danou chvíli bývalo bylo milosrdnější.

Ukázalo se také, že nedošlo ani k okamžité ztrátě tlaku v kabině. Svědčí o tom nouzové dýchací přístroje, které museli astronauti aktivovat manuálně. Vrak pilotní kabiny, vylovený z oceánu, navíc dosvědčil, že se pilot Michael J. Smith po explozi pokoušel obnovit přívod proudu do kabiny.

Zleva v první řadě: Michael J. Smith, Francis R. Scobee a Ronald E.McNair. Nahoře zleva: Elisson S. Onizuka, Sharon McAuliffová, Gregory Jarvis a Juditha A. Resniková FOTO: Profimedia.cz

Kabina Challengeru setrvačností samovolně vystoupala do výšky 19,8 kilometru, kde se zastavila a začala padat volným pádem zpět do oceánu. Trvalo to 2 minuty a 40 vteřin. Jde o rychlost dopadu, která není srovnatelná s žádným pozemským dopravním neštěstím. Hladina oceánu se v takové situaci chová jako beton. A roky cvičení kosmonauti si toho museli být dobře vědomi.

Start raketoplánu Challanger

Start raketoplánu Challenger

FOTO: Profimedia.cz