Představte si, že kráčíte rušným místem, jako je třeba Václavské náměstí v Praze nebo Times Square v New Yorku. Kolem jsou tisíce lidí. Jak procházíte, váš mozek si některých obličejů všimne, ale další ignoruje. Proč tomu tak je? Jaké jsou procesy, které rozhodují o tom, které tváře náš mozek zaznamená, a které nechá zapadnout do pozadí?

V prestižním vědeckém časopise Nature Human Behavior vyšla nová studie profesora Rana Hassina z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Spolupracoval na ní se svým bývalým studentem Yanivem Abirem a profesory Alexanderem Todorovem z Princetonské univerzity a Ronem Dotschem z Utrechtské univerzity v Nizozemsku. Popisuje, jak naše nevědomá mysl zpracovává lidské tváře a jaké dva typy si vybírá k rozpoznání. Jde o rysy spojené s dominancí a ohrožením, případně o rysy spojené s důvěryhodností.

Mozek zachycuje jen určité rysy

Hassin a jeho tým provedli šest experimentů se 174 účastníky. Během těchto experimentů ukazovali vědci účastníkům 300 rychle se střídajících obrázků. Do jednoho oka jim pouštěli obrázky lidských tváří, do druhého geometrických obrazců. Vědci účastníky testu žádali, aby zmáčkli tlačítko na klávesnici, jakmile uvidí lidskou tvář.

Při tak intenzivní stimulaci – obrázcích a rychlých záblescích – to mozku zabralo pár vteřin, než si uvědomil, že se dívá na lidskou tvář, a než tyto obrazy dokázal přenést k dalšímu zpracování do své „vědomé“ části. Vědci zjistili, že rysy, které lidé nejrychleji zaznamenávali, byly ty, jež značí dominanci a moc.

„Jak kráčíme světem, naše nevědomá mysl má obrovský úkol: rozhodnout, které stimuly stojí za povšimnutí, a které nikoliv,“ řekl pro web Eurekalert.org Ran Hassin. „Mentální algoritmus, který jsme objevili, si nejvíce všímá dominance a potenciálního ohrožení. Doslova jsme viděli, jakou rychlostí se tyto obrázky prohnaly nevědomím a byly zaregistrovány na vědomé úrovni zmáčknutím klávesy.“

Naděje pro léčbu autismu

Během uplynulých 10 let se Hassin ve svém výzkumu soustředil na lidské nevědomí, zejména na rozhodování, paměť, motivaci a na to, jakým způsobem se formují naše názory. „Tato studie umožňuje náhled na nevědomé procesy, které tvarují naše vědomí,“ řekl Ran Hassin. „Tyto procesy jsou dynamické a často založené na osobních motivacích. Hypoteticky můžeme říct, že pokud třeba hledáte novou lásku, bude váš mozek lidi a jejich tváře vidět jinak než v případě, že jste zadaní. Váš mozek bude nevědomky vyhledávat tváře potenciálních partnerů a ostatní tváře zatlačí do pozadí. To samé se dá předpokládat o dalších motivacích. Jestliže se snažíte vyhnout nebezpečí, mozek si z davu vybere zlověstné tváře a vy se jim můžete vyhnout.“

Hassin doufá, že do budoucna by jeho výzkum mohl vydláždit cestu pro lepší pochopení autismu, posttraumatické stresové poruchy a dalších psychických onemocnění. „Mohli bychom být schopni lidi naučit nebo odnaučit tomu, aby určité rysy viděli jako ohrožující. To by mohlo pomoct traumatizovaným nebo depresivním lidem. Navíc bychom mohli autistům pomoci, aby byli citlivější k různým sociálním náznakům a narážkám.“

Práce Rana Hassina není přelomová jen v tom, že odhaluje, jak funguje naše nevědomí, ale vědcům nabízí nové prostředky a způsoby, jak zkoumat poruchy chování a další psychická onemocnění a poruchy.