„Náš výzkum ukazuje, že udržování dostatku vitamínu D v těle může pomoci s prevencí proti vzniku zánětlivých nemocí, jako je revmatoidní artritida,“ prohlásila doktorka Louisa Jefferyová, spoluautorka výzkumné zprávy, kterou zveřejnil časopis Journal of Autoimmunity.

Zároveň přiznala, že lidem, jež tato nemoc již zasáhla, nemusí zajištění běžné hladiny vitamínu D v těle stačit. „Místo toho mohou být třeba vysoké dávky vitamínu nebo možná nová léčba, která obchází či napravuje necitlivost imunitních buněk v (nemocných) kloubech vůči vitamínu D,“ domnívá se.

„Chybějícím dílkem do skládačky je odpověď na to, jak mnoho vitamínu D je třeba k překonání této poruchy. Nebude to stejné množství, jako třeba k prevenci křivice,“ přidal se profesor Martin Hewison, který se na výzkumu také podílel. Podle něj to bude předmětem dalšího výzkumu.

Výzkum odhalil dramatický rozdíl v přijímání vitamínu D i v různých částech těla nemocných. „Ve srovnání s krví od téhož pacienta byly imunitní buňky ze zanícených kloubů mnohem méně citlivé na aktivní vitamín D,“ zdůraznil profesor Hewison a dodal: „Je za tím patrně to, že imunitní buňky z kloubů pacienta s revmatoidní artritidou mají větší sklony k zánětu, a proto je menší pravděpodobnost, že se změní, i když mají nástroje k reakci na vitamín D.“

Rozdíly byly zjištěny i u nemocného

Studie Hewisona a Jefferyové je součástí výzkumného projektu, který běží již od roku 2011. V jeho rámci již vědci potvrdili, že lidé s revmatoidní artritidou mají nedostatek vitamínu D a že tento vitamín má protizánětlivé účinky. V Británii již proto zazněly výzvy, aby vitamín byl přidáván do potravy. Experti ministerstva zdravotnictví tvrdí, že denní příjem tohoto vitamínu by se měl zvýšit ze tří na deset mikrogramů.

Jeho dostatek má prý zásadní význam pro zdraví kostí, zubů a svalů. Velká mezinárodní studie publikovaná letos navíc ukázala, že vitamín snižuje riziko rýmy, chřipky a dalších nebezpečných nemocí, jako je zápal plic.

Vitamín D bývá označován jako „sluneční“, protože vzniká při působení slunečního záření na kůži. Přirozeně se vyskytuje třeba ve vejcích a v rybách, jako je losos či sardinky.