Ondřej vymyslel postup výroby, když si vyráběl oko sám pro sebe. Byla to součást jeho bakalářské práce na brněnském Vysokém učení technickém (VUT).

„Každá duhovka je svým zbarvením unikátní. Šlo mi především o to, vytvořit takovou oční náhradu, která bude svým vzhledem co nejvíce připomínat skutečné oko daného pacienta. S prototypem svého oka jsem velmi spokojen,“ řekl Právu budoucí strojní inženýr.

První skleněné oční protézy na světě se zrodily v šestnáctém století v Benátkách. Byly velmi tenké a křehké. Sklo se používá k vytváření očních protéz dosud. Kromě toho je využíván také akrylát.

Protéza se buď nasazuje do prázdného očního důlku, nebo na nefunkční oko. Nejsložitější je duhovka. Maluje se ručně, a jak říká Vocílka, výsledek záleží jen na šikovnosti malíře. Podle něj je ale možné v budoucnu malíře z výroby zcela vynechat.

Rychle a levně

Mladík si nejprve na oční klinice vyfotografoval speciální kamerou své zdravé pravé oko. Pak naskenoval do počítače model protézy a v příslušném programu spojil snímek oka se zadní částí.

Tisk oka mu pak zabral zhruba 1,5 hodiny. Následně se na protéze za pomoci vyčesané bavlny vytvoří žilkování a povrch se překryje průhledným akrylátem.

„3D tisk lze vypracovat tak, aby byl ještě dokonalejší a abychom mohli z celého procesu vynechat ruční výrobu. Chci ještě místo fotopolymeru použít k tisku protézy takzvaný biokompatibilní materiál, který se používá na výrobu zubních protéz. Pak už bude na pořadu dne klinické testování těchto nových protéz a poté případná výroba,“ doplnil Vocílka.

Výroba protéz se podle něj může zjednodušit, zrychlit a zlevnit. Nyní stojí umělé oko mezi dvěma až třemi tisícovkami. Student je přesvědčen o tom, že náklady lze snížit až o dvě třetiny.

Nové oko poštou až domů?

Další výhodou postupu, který navrhl, je to, že model každé z protéz by byl uložen v počítači. Po skončení životnosti umělého oka z 3D tiskárny by si pacient i po letech bez jakýchkoli podrobných vyšetření jen nechal oko vyrobit a poslat domů třeba poštou.