Tým složený z vědeckých pracovníků univerzit v Oxfordu, Barceloně a Pise nyní dokázal, že klíčovým faktorem je u ptáků téměř určitě čich. Výsledky studie publikoval časopis Scientific Reports.

Oliver Padget, vedoucí studie a doktorand na fakultě zoologie Univerzity v Oxfordu, řekl pro web Eurekalert: „Navigace přes oceán je pro ptáky extrémně náročná. Musejí překonat velké vzdálenosti ve velmi proměnlivých podmínkách a s nedostatkem pevných orientačních a záchytných bodů. Předchozí experimenty se soustředily na fyzické přemístění ptáků společně s nějakým druhem smyslové deprivace. A nyní se pravděpodobně podařilo dokázat, že když ptákům zabráníme ve využívání čichu, ovlivní to jejich schopnost orientace, zatímco narušení jejich vnímání zemského magnetismu přineslo jen nepřesvědčivé výsledky.“

„Kritikové se pozastavovali nad tím, zda by se ptáci chovali stejně, kdybychom je svévolně nepřemisťovali, a také upozorňovali na možnost, že pokud ptáky připravíte o některý ze smyslů, můžete zároveň ovlivnit jejich motivaci k návratu do místa původu. S těmito námitkami jsme se myslím vypořádali, a teď už bude velmi složité zpochybnit naši teorii, že za schopností navigace přes oceán stojí u ptáků právě jejich čich,“ dodal Oliver Padget.

Návrat do hnízda řídí čich

Vědci velmi těsně sledovali pohyb 32 volně žijících buřňáků šedých, kteří hnízdili na pobřeží ostrova Menorca. Ptáci byli rozděleni do tří skupin: jedné skupině vědci vypláchli čichové ústrojí síranem zinečnatým, takže je dočasně připravili o čich, další skupině umístili na tělo malé magnetky a poslední skupinu ponechali bez zásahu jako kontrolní. Všichni ptáci během hnízdění a sezení na vejcích dostali malé GPS vysílačky. Nikdo je neodchytil a uměle nepřemístil, namísto toho vědci sledovali jejich běžné výpravy za potravou.

Všichni ptáci vylétali za potravou jako obvykle, všichni se krmili a úspěšně přibývali na váze, a také se vraceli do hnízda, aby se střídali s partnery v sezení na vejcích. Vědci tedy prokázali, že ani bez čichu nemají ptáci problém s motivací k návratům do hnízda nebo ke krmení. Ačkoliv se však tito ptáci dokázali vypravit až ke katalánskému pobřeží a na další vzdálená místa, chovali se výrazně odlišně během letu nad mořem. Namísto toho, aby dokázali letět přímo ke svému hnízdu, letěli sice rovně, ale špatným směrem. Jako by věděli, že se musejí vrátit, ale neměli tušení, kterým směrem se vydat.

Jejich schopnost orientace se zase zlepšila ve chvíli, kdy se přiblížili k pevné zemi. Z toho vyplývá, že ptáci se pravděpodobně orientují podle čichu, když jsou nad mořem, ale následně pak hledají své hnízdo podle povědomých orientačních bodů.

Tim Guilford, profesor a vedoucí Oddělení navigace na fakultě zoologie Univerzity v Oxfordu, který na výzkum dohlížel, pro web Eurekalert prohlásil: „Pokud je nám známo, jde o první studii, která sleduje chování volně hnízdících ptáků se smyslovou deprivací. Ověřili jsme si, čeho všeho jsou ptáci schopni.“