Vědci z McMaster University v Hamiltonu sledovali v uplynulých pěti letech více než 1 600 postarších Kanaďanů. Zjišťovali, do jaké míry ovlivňují rozvoj demence faktory, jako je dědičnost nebo životní styl. Výsledky studie uveřejněné v časopise Journal of Alzheimer's Disease naznačují, že sedavý styl života je stejně ohrožující jako genetická zátěž v rodině.

Přítomnost některých genetických mutací skutečně může nemoc nastartovat. Vědci ale tvrdí: nepříznivé výsledky genetické loterie můžete zvrátit!

Rozhoduje životní styl, nebo geny?

„Zjistili jsme, že fyzická aktivita hraje klíčovou roli v ochraně organismu před demencí. Pokud se starší lidé pravidelně hýbou, chrání před nemocemi nejen své srdce, ale také mozek. A naopak, nedostatek pohybu může úplně zvrátit výhodu, kterou lidem přináší zdravé geny,“ vysvětluje profesorka Jennifer Heiszová, spoluautorka studie.

Vzhledem k tomu, že většina lidí si ve své genetické výbavě zvýšené riziko demence nenese, může být tělesné cvičení zásadní strategií v boji proti demenci. A tu svět rozhodně potřebuje.

Stařecká demence ničí celý svět

Stařecká demence totiž nabírá v rozvinutém světě znaky epidemie. Lidé se dožívají čím dál vyššího věku, ovšem právě mezi nejstaršími je výskyt demence značný. Zatímco mezi seniory ve věku kolem 65 let trpí demencí asi 2 % lidí, ve věku 75-85 let už je to 11 % a v ještě pokročilejším věku pak i více než třetina. V současnosti žije na světě zhruba 47.5 miliónu lidí s demencí, kolem roku 2050 se však dá očekávat, že jejich počet naroste až na 115,5 miliónu. Je tedy nutné hledat účinné strategie pro boj s touto nemocí, tvrdí vědci.

Častým zapomínáním utrpení nemocného i jeho rodiny teprve začíná. Demenci způsobují cévní a degenerativní nemoci v mozku, které jsou nezvratné a neléčitelné. První příznaky choroby příbuzní často přehlédnou, nebo je prostě přikládají věku. Bohužel, postupem času jsou nemocní víc a víc zmatení, dochází u nich ke změnám chování a prožívání, selhávají v běžných životních situacích, až nakonec nejsou schopni se o sebe vůbec postarat.

Jaký pohyb je pro seniory nejlepší?

„Ačkoliv věk stále zůstává hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj demence, ze studií po celém světě stále víc vyplývá, že mezi onemocněním, genetikou a životním stylem existují silné vazby,“ tvrdí profesor Parminder Raina, spoluautor studie. „Do budoucna plánujeme náš výzkum zaměřit na praktické dopady, které toto naše zjištění může mít na systém zdravotní péče.“

„Aktivní životní styl, který zahrnuje i pravidelný pohyb, vede k lepšímu a efektivnějšímu fungování mozku, tím jsme si už dnes naprosto jistí. Kdyby se nás ale praktičtí lékaři teď začali dotazovat, jaký přesně druh pohybu mají svým pacientům předepisovat a kolik je ho potřeba, museli bychom přiznat, že tohle prozatím s určitostí nevíme,“ připouští profesorka Barbara Fenesiová, že studie zatím má své limity.

Už nyní se ale v Kanadě rozjíždí navazující výzkum, který se má soustředit právě na odhalení toho, jaký pohyb je pro seniory nejvhodnější. Vědci se chystají porovnávat výsledky vysoce intenzivního intervalového tréninku (HIIT) s delšími tréninkovými bloky ve střední zátěži a s pomalejším, protahovacím cvičením. Do studie se znovu zapojí stovky Kanaďanů ve starším věku.

Není ale třeba čekat na výsledky. Kdo se už nyní čas od času zvedne a vyrazí třeba na procházku, určitě tím nic nezkazí.