„Studenti v přihláškách vyčíslují své náklady (bydlení, strava, doprava, případně školné a další náklady spojené se studiem a živobytím) a také své příjmy. Výslednou částku, kterou potřebují, posuzuje hodnotící komise, a pokud ji schválí, my jim ji poskytneme. Částka je tedy u každého studenta jiná a pokrývá trochu jiné náklady,“ vysvětlila za nadaci manažerka programu Vzdělávání dětí a mladých lidí Lucie Plešková.

Se získáním stipendia jsou spojeny i povinnosti

Plešková dodala, že se stipendiem jsou samozřejmě spojeny i povinnosti, které musí studentky během akademického roku splnit.

„Nad rámec svého studia jsou povinny vybrat si jazykový kurz a absolvovat ho s dobrým výsledkem. K tomu musí odpracovat 100 dobrovolnických hodin pro nevládní organizaci, kterou si vyberou. Navíc ke splnění požadavků stipendia je nutné absolvovat praxi ve firmě či organizaci související s oborem studia,“ upřesnila Plešková s tím, že zatím si romští studenti vedou velmi dobře.

Studentka: I Rom může být lékařem a právníkem

Aneta Suchá pochází z vyloučené lokality v Ostravě-Přívoze. Měla ale štěstí, protože ji rodiče odmala vedli k učení. Už na gymnáziu doučovala jako dobrovolnice romské děti v nízkoprahovém zařízení a dnes tam pracuje na projektu, který umisťuje romské děti do mateřských a základních škol.

„Mým cílem je, aby vzdělání romských dětí vedlo k celkovému zlepšení situace Romů. To byl také důvod, proč jsem se rozhodla pro studium sociální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně,“ svěřila se mladá vysokoškolačka, která věří, že nová generace Romů si bude moci díky studiu vybrat povolání jako lékař či právník.

Je první z celé rodiny, která má maturitu

Druhá romská stipendistka, Denisa Maková, pochází z Karviné. Rozhodla se sama odstěhovat do Prahy, kde začala studovat pastorační a sociální práci na Evangelicko-teologické fakultě Univerzity Karlovy.

„Rodiče mi ve studiu moc fandí, protože jsem první z naší rodiny, která má maturitu. A drží mi palce i v dalším studiu. Bohužel finančně mne nyní podpořit nemohou, navíc se odstěhovali na Slovensko, odkud pocházejí,“ líčila studentka, která od svých 18 let brigádně pracovala pro město Orlová v komunitním centru.

„Vedla jsem zde volnočasové aktivity pro děti a mládež ze sociálně vyloučené lokality. Tato práce mne velmi naplňovala a dávala mi velký smysl. Snažila jsem se dětem předat správný vzor, motivovat je ke studiu na SŠ,“ zavzpomínala Denisa.