Phobos nezmizí hned tak, stane se to za 20 až 40 miliónů let a zůstane po něm prstenec, který bude mít životnost mezi jedním a 100 milióny let. Tvrdí to dva mladí geologové z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Benjamin Black a Tushar Mittal ve své studii analyzovali soudržnost Phoba a konstatovali, že je nedostatečná vůči gravitačním silám, které budou na měsíc působit, jakmile se dostane k Marsu blíže.

Stejně jako náš Měsíc působí na Zemi a například způsobuje oceánský příliv a odliv, tak i Mars působí přitažlivými silami na různé části Phoba. S tím, jak se Phobos přibližuje k planetě, budou podle vědců tyto síly dost mocné na to, aby ho roztrhaly. Tomu napomáhá i nekompaktní podoba měsíce plná pórů a trhlin. „Její roztržení bude jako rozdrcení müsli tyčinky,“ řekl Black. „Její kousky a drobky se rozsypou všude kolem,“ popsal.

Zůstane jen Deimos

Trosky, v něž se Phobos promění – kamenné útvary různé velikosti a množství prachu – budou dále kroužit kolem Marsu a rychle se rozloží kolem planety ve formě prstence.

Zatímco největší kusy se možná přiblíží k planetě, srazí se s ní v ostrém úhlu a zanechají po svém dopadu krátery, většina materiálu bude kroužit kolem planety další milióny let, než i tyto kousky spadnou na povrch. Marsu zůstane pouze druhý měsíc Deimos.

Phobos Blacka a Mittala zajímá právě proto, že se liší. „Zatímco náš Měsíc se každým rokem od Země o pár centimetrů vzdaluje, Phobos se k Marsu o pár centimetrů přibližuje. Je tedy téměř nevyhnutné, že se s ním buď srazí, nebo se rozpadne,“ řekl Black. „Začali jsme studovat Phobos, abychom pochopili, jakými fázemi by mohl procházet měsíc, jenž se své planetě přibližuje," vysvětlil.

Podobně je na tom už jen Triton

Pouze jediný další měsíc ve sluneční soustavě se ke své planetě přibližuje: jde o největší měsíc Neptunu, Triton.

Zkoumání těchto měsíců nám prozrazuje zajímavé informace o raných fázích solárního systému, kdy pravděpodobně kolem planet kroužilo mnohem více měsíců, než se rozpadly v prstence. To se předpokládá i o vzniku prstenců velkých planet.

Některé studie odhadují, že během tvorby planet jich 20 až 30 procent získá měsíce, které se postupně přibližují a jsou proto odsouzeny k zániku, a pravděpodobně se už dávno rozpadly. I některé z tisíců eliptických kráterů na Marsu mohly být vytvořeny nárazem takových měsíců.

Úžasná podívaná

Aby odhadli pevnost Phoba, Black a Mittal shromáždili údaje o podobně porézních horninách na Zemi a o meteoritech, které na Zemi dopadly a mají podobnou hustotu a kompozici. Rovněž provedli simulaci pevnosti měsíce, když zohlednili Stickneyův kráter o průměru 10 kilometrů, který se na Phobu vytvořil po srážce s jiným objektem. Kráter zabírá jednu šestinu měsíce a vypadá, jak kdyby ho někdo načal lžící.

Poté, co vypočítali, kde a jak dojde k roztržení Phoba, Mittal vymodeloval vývoj prstence pomocí technologie využité ke zkoumání prstenců Saturnu.

"Pokud by se měsíc roztrhl přibližně 680 kilometrů nad povrchem (Marsu), vytvořil by velmi tenký prstenec, hustotou srovnatelný s největším Saturnovým prstencem," řekl Mittal. "Po několika miliónech let by se rozšířil až na horní hranici atmosféry Marsu, kde by z něj začaly sršet částečky na povrch planety."

Pokud se měsíc roztrhne dál od Marsu, prstenec může mít životnost až 100 miliónů let, než jeho částečky popadají.

Není jasné, zda by prstenec tvořený prachem a malými troskami byl viditelný ze Země, jelikož prach neodráží velké množství slunečního světla, zatímco led v prstencích velkých planet je činí viditelnými. Je možné, že prstenec bude odrážet dost světla, aby se Mars jevil ze Země jasnějším, teleskopem by mohly být vidět i stíny vrhané na povrch.

"Kdybychom stáli na povrchu Marsu za několik desítek miliónů let, byla by to úžasná podívaná," řekl Black.