Manévr totiž proběhne ve vzdálenosti 440 miliónů kilometrů od Země, takže modul Philae musí několikahodinový sestup absolvovat v autonomním režimu bez možnosti korekce ze Země. Jako hlavní místo přistání byla zvolena lokalita „J“ uprostřed menší ze dvou částí komety, záložní místo „C“ je na větší části.

Místa vybrali podle fotografií ze vzdálenosti 10 kilometrů, které umožňují rozeznat až centimetrové detaily. Obě místa charakterizuje především přítomnost relativně velkých „planin“, ale i dostatek terénních útvarů, atraktivních z vědeckého hlediska.

Výsadek na vesmírnou kachnu
Jádro komety tvoří dvě části, celek připomíná obří plovoucí kachnu Povrch je pokryt ostrými útvary a několika málo hladkými plošinami Obíhá Slunce po elipse 180 až 840 mil. km každých šest let a 203 dnů Objevili ji v roce 1969 Klim Čurjumov a Světlana Gerasimenková Čtyřkilometrové těleso se otočí kolem osy každých 12 a půl hodiny

Modul, který se po dosednutí na povrch musí kvůli mizivé gravitaci „připoutat“ pomocí vystřelených kotev, má přístroje na sběr vzorků u povrchu i vrtné zařízení, aby získal poznatky o vnitřním složení tělesa. Přesnost přistávacího manévru je v řádu desítek metrů, což podle ESA v obou případech přesahuje rozměr vytipovaných přistávacích míst.

„Má to být něco opravdu mimořádného, ale navíc,“ předeslal Carr možný neúspěch vzhledem k obrovské rizikovosti manévru. Hlavním cílem celé deset let trvající mise Rosetta je zkoumání tělesa komety z oběžné dráhy, a to již úspěšně probíhá.

„Vybrali jsme si opravdu jedinečnou kometu,“ řekl Carr k poznatkům, které již mise přinesla. Sada přístrojů bude „vesmírnou kachnu“ zkoumat ještě nejméně rok včetně doby, kdy se vlivem přiblížení ke Slunci začne ledový materiál v gejzírech odpařovat.