Do testování se podle agentury AFP zapojí 16 pacientů ve zdravotnických zařízeních v jihofrancouzském Montpellier a britském Oxfordu s tím, že první výsledky by mohly být k dispozici do dvou let po zahájení procedury.

Umělá slinivka je tenká polymerová destička o velikosti cédéčka, která bude implantována do břicha pacienta. S tímto zařízením si diabetici už nebudou muset píchat injekce inzulínu, hormon budou přirozenou cestou produkovat buňky slinivky břišní získané genetickým inženýrstvím nebo z kmenových buněk. Buňky budou umístěny uvnitř destičky.

Výměna po čtyřech až šesti letech

Projekt, jehož široké využití se očekává až po roce 2020, vyvolává mnoho očekávání pro 25 miliónů osob na celém světě s diabetem prvního typu, upřesnila Séverine Sigristová, která se na přípravě prototypu podílela.

Zmíněnou destičku do břicha vpraví krátký chirurgický zákrok, přičemž po čtyřech až šesti letech ji bude nutné vyměnit. Uvnitř se budou buňky slinivky obnovovat pomocí podkožní injekce aplikované po šesti až dvanácti měsících. Taková frekvence je nesrovnatelná s tím, jak dnes diabetici musejí vpichovat inzulín několikrát denně.

Zdokonalování této membrány si vyžádalo dvacet let výzkumu a náklady ve výši šesti miliónů eur (165 mil. Kč).

Pokud budou testy úspěšné, diabetici by mohli být zbaveni každodenního píchání inzulínu. „Dosavadní léčba je sice účinná, ale nemoc může z dlouhodobého hlediska vést ke komplikacím, zvláště pokud jde o srdce a mozek. Naším cílem je rovněž tyto komplikace odstranit,“ zdůrazňuje diabetolog Michel Pinget z Evropské asociace pro studium diabetu (EASD), která řídí tento projekt ve Štrasburku.

Čeští experti: zatím opatrný optimismus

Jako velkou naději pro diabetiky prvního typu francouzský nápad vítá profesor Milan Kvapil, předseda Diabetické asociace ČR. „Pokud by tento princip skutečně fungoval, pak by diabetici 1. typu, kteří jsou životně závislí na inzulínu, mohli žít jako normální zdraví lidé,“ uvedl.

Jiní naši specialisté jsou ale zatím skeptičtější. „Umělá slinivka už se zkouší dlouho, ale není jisté, že až začnou testy na člověku, obstojí,“ řekl Právu profesor Štěpán Svačina, přednosta 3. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle něj je ještě hodně nejasností, které se musí vyřešit. Nesmírně záleží, jak lidské tělo polymerovou destičku přijme.

Nadějný i inzulín pod kůží

„Zároveň to není jediný způsob, jak diabetikům léčbu ulehčit. Zdá se, že nadějnější může být metoda, kdy se inzulín zásobně píchne pod kůži a podle aktuální glykémie v krvi si tělo samo bude brát určitou dávku,“ dodal Kvapil.

„Podobné komůrky se již dříve testovaly a nyní testují v Kanadě a něco podobného, ale jen s minimálními prostředky a zaměřením jen na dílčí cíle, vyvíjíme i v naší laboratoři. V Kanadě již běží klinická studie. Něco obdobného je také u člověka již testováno v Drážďanech, a to ve spolupráci s izraelskou firmou beta O2,“ sdělil Právu profesor František Saudek, přednosta kliniky diabetologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.

Podle jeho slov jde ale o velmi potřebný a nadějný inovativní projekt, který jistě přinese pokrok. „Neočekávám, že to bude zásadní průlom, ale podobné řešení by časem skutečně mohlo být vyvinuto.

Podobných projektů se řeší na světě u lidí již několik, zatím je úspěch omezený – není to zatím lepší než transplantace ostrůvků tak, jak se zatím provádí. A rozhodně ne lepší než orgánová transplantace pankreatu, která s 90procentní nadějí zbaví pacienta potřeby inzulínu a funguje v 80 procentech po pěti letech. To je ale chirurgicky náročné a musejí se užívat imunosupresívní léky,“ shrnul profesor Saudek.