Článek
Fiala chce například sjednotit financování ve všech krajích, aby všechny školy měly stejnou kvalitu, a podpořit malé vesnické školy. Dále by rád posílil individuální přístup učitelů k žákům, motivaci dětí k zájmu o přírodovědné a technické obory i materiální vybavení učeben pro polytechnické vzdělávání.
Pro učitele by měl vzniknout kariérní řád, který by zajistil učitelskému povolání prestiž a cestu k profesnímu růstu. A ředitelům by měla odpadnout práce s administrativou. Proti těmto a několika dalším bodům Chládek nenamítal, jen by prý k nim přidal ještě další. Větší výhrady neměl Chládek ani k dalším změnám, které bude ministerstvo od září na školách zavádět.
Druhý jazyk povinně. A hned vypukl spor
Patří mezi ně zavedení povinného druhého cizího jazyka na druhém stupni, přesunutí učiva o zlomcích a desetinných číslech na první stupeň a začlenění finanční gramotnosti do výuky. Chládkovi ale vadí nové opatření, které umožňuje domácí vzdělávání i pro žáky druhého stupně, protože škola má podle něj plnit i roli socializační, v jejímž rámci žáci navazují kontakty s vrstevníky a učí se komunikovat s cizími lidmi.
V případě druhého cizího jazyka to ministr schytal až z řad poslanců včetně vládních stran, čemuž se podivoval už kvůli tomu, že o zavedení povinného druhého jazyka se hovoří na odborné úrovni posledních osm let. Poslanci ale tvrdí, že školy nemají na druhý jazyk učitele a děti už teď mají problém naučit se český, natož obstojně první cizí jazyk.
Podle Fialy takové opatření doporučovala i EU a zavedeno bylo v 18 zemích sedmadvacítky. A nejedná se jen o země, které s výdaji na školství nešetří. Jsou mezi nimi pobaltské republiky, Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Řecko i Slovensko. Především krok hájil tím, že zaměstnavatelé i v technických oborech považují dnes znalost angličtiny za samozřejmost a k tomu požadují ještě alespoň jeden jazyk.
Finská cesta
Chládek se pak pochlubil vlastními návrhy. Jednak by rád obnovil technické a pracovní vyučování, a to už od první třídy, což není v rozporu s návrhy ministerstva. Další nápady Chládek okopíroval z finského systému. Finské školství patří ve světě k nejlepším.
Podle Chládka by měl být poslední ročník mateřské školy plně hrazený státem a povinný. V plánu má posunout povinnou školní docházku ze šesti na sedm let. Děti na prvním stupni by pak měly dostávat jen slovní hodnocení, přičemž známky by měly být zrušeny, anebo podružné. A posledním návrhem je povinný začátek vyučování od 9:00.
Přestože návrhy rozpoutaly u politické konkurence diskusi, Fiala k nim byl zdrženlivý. Jak řekl Právu, většina z nich už nyní může být realizována a některé školy je skutečně uplatňují. „Z tohoto hlediska tam nevidím nic převratně nového,“ řekl ministr.
Slovní hodnocení školy nevyužívají
Už nyní mají školy poměrně volnou ruku, v kolik chtějí začínat, a první zvonění si mohou nastavit třeba na 9:00. Podle Chládka by ale plošné opatření posílilo výuku, protože děti se prý nejlépe soustředí mezi 10:00 a 11:00.
Posunutí školní docházky hájil Chládek tím, že většina dětí nastupuje do školy fyzicky a psychicky nevyzrálá, a tak by jim rok ve školce navíc prospěl. Dnes si může kdokoli požádat o odklad a dostává ho ročně 23 procent dětí.
Co se týká posledního ročníku mateřské školy, obec má dnes povinnost sehnat dítěti v předškolním věku místo ve školce, pokud o ně rodič usiluje. Ale podle Chládka by povinná předškolní docházka měla zajistit, aby deset procent dětí, které do mateřinek nenastupují, rovněž prošlo přípravou na školu.
Slovní hodnocení je dnes také možné, ale používá se jen zřídka, protože znamená velkou zátěž na učitele. Podle Chládka je ale jeho efekt dost významný a ve Finsku se po jeho zavedení zlepšilo klima ve školách i vztahy mezi rodiči, učiteli a žáky.