Původně se totiž mělo za to, že P. ubique, o rozměrech od 0,12 po 0,20 mikrometru, má tak zjednodušený úsporný genom, že je i imunní vůči virům. V její DNA nebyly nalezeny žádné virové příměsi, které jsou u větších buněk a vyšších organismů běžné. Kratší genom bakterie s sebou nese snadnější kopírování, tedy i množení, a menší náchylnost k chybám. A tak zatímco člověk má kolem 30 tisíc genů, malá bakterie jich má jen 1354.

Jenže oceán je nedozírný a nové analýzy ukázaly, že přece jen existují viry, pro které jsou maličké SAR11 příhodnými hostiteli. A v přírodě platí skoro železný zákon, že parazité jsou menší a početnější než jejich hostitelé. Ovšem v litru mořské vody jsou miliardy virů a spojit jednotlivé viry s hostiteli nejde tak snadno.

Stephen Giovannoni z Oregonské státní univerzity se svým týmem navrhl postup, jak určit viry, pro které je bakterie P. ubique hostitelem, a postup popsal v novém vydání časopisu Nature. Problém řešili "homeopatickým přístupem". Dávky mořské vody o objemu sto mikrolitrů, které v průměru obsahují jeden až dva viry, pak míchali s vodou s kulturou SAR11. Znali tak jak druh viru, tak jeho účinek na bakterii. Nakonec takto objevili bakteriofág (vir infikující bakterii) parazitující na Pelagibacter ubique. Byly ve skutečnosti hned čtyři. Zbývalo určit, který z nich se vyskytuje nejhojněji a na něm samotném už nic neparazituje.

Na základě toho označili za nejrozšířenější organismus na Zemi vir HTVC010P. Tedy, pokud lze označit virus za organismus, protože to někteří biologové dělají, ale jiní ne.