Masarykova univerzita se zapojila do mezinárodního projektu EU Kids Online, který zjišťoval, jak se děti ve věku od devíti do 16 let potýkají s různými riziky internetu. Jak již Právo informovalo, české děti z průzkumu napříč 25 zeměmi vyšly jako ty odolnější. Na síti sice tráví hodně času, a čelí tak i více hrozbám, ale umějí se jim vesměs účinně bránit.

Vědci nyní podrobněji zkoumali reakce dětí při střetu se třemi dílčími elektronickými riziky – vystavení sexuálnímu obsahu, kyberšikaně (zasílání urážlivých, agresivních zpráv, vizualizace postižených osob v ponižující situaci, weby dehonestující určité skupiny apod.) a sextingu (posílání elektronických zpráv se sexuálními prvky).

Stačí si promluvit?

Ukázalo se, že nejlépe v takových situacích uspějí děti vychované ke zdravému sebevědomí, na rozdíl od dětí s emocionálními a sociálními problémy.

Nejčastěji se totiž děti s problémy vypořádají tak, že si o nich s někým promluví. Řeší to tak 53 procent dětí obtěžovaných sexuálním obsahem, 60 procent obtěžovaných sextingem a 77 procent obtěžovaných kyberšikanou. V případě posledních dvou rizik se navíc dvě pětiny dětí brání smazáním zpráv nebo zablokováním odesílatele. A většina volí kombinaci více strategií.

Podle 80 procent jsou jejich postupy účinné. Autoři studie ale podotýkají, že zvláštní pozornost si zaslouží dívky, protože jsou vůči vystavení sexuálnímu obsahu na internetu nebo v zaslaných zprávách citlivější.

Psycholog a garant projektu z Masarykovy univerzity David Šmahel ale uklidňuje, že děti celkově nejsou vystaveny až tak velkým hrozbám.

„Průzkumy dlouhodobě ukazují, že ohrožení dětí na internetu není tak velké, jak by se mohlo zdát třeba z novinových titulků. Je třeba děti i jejich rodiče nadále vzdělávat a učit je rizikům čelit, pozitiva používání internetu ale jednoznačně převažují,“ nabádá Šmahel.

Nezakazujte, sledujte

Podle něj už totiž rodiče z obav zavírají počítače do skříní anebo se jim snaží pohyb po webu výrazně omezovat. Opačným extrémem jsou rodiče, kteří nechávají dětem při surfování zcela volnou ruku, aby od nich měli na chvíli klid.

„Nevyplatí se dětem přespříliš zakazovat. Pokud jsou výrazně omezovány v přístupu na internet, nestanou se tak vůči rizikům odolnějšími. Podstatné je, aby se rodiče zajímali o to, co jejich děti na internetu dělají, a jim uměli poskytnout podporu jak emoční, tak popřípadě technického charakteru,“ radí Šmahel.

Průzkum EU Kids Online, který mapoval prostředí panující kolem internetu na vzorku 25 tisíc evropských rodin, ukázal, že s určitým rizikem se setkalo 39 procent dětí. Nejčastěji děti popisovaly jako riziko komunikaci s cizími lidmi, které neznaly osobně. Druhou nejčastější přiznanou hrozbou bylo setkání na webu s potenciálně škodlivým obsahem, který třeba propagoval anorexii, sebepoškozování, braní drog nebo sebevraždy.

Osobní setkávání s lidmi, které děti znají jen on-line, nebo s kyberšikanou patří mezi vzácné jevy. Z výpovědí dětí vyplynulo, že riziko jen výjimečně vyústí v nějaké ublížení. Například 13 procent českých dětí přiznalo, že se setkalo s člověkem, jehož znalo jen z virtuálního prostředí. Z nich 13 procent připustilo, že po setkání s ním bylo nějakým způsobem znepokojeno. Jen minimum deklarovalo „velké“ či „docela velké“ znepokojení.