„Cítím se vcelku dobře, je to zábavné. A fakt, že jsem jeden z nejmladších, je sranda,“ uvedl v reakci na spoluautorství článku teď už jedenáctiletý Linus.

„Když jsme to vyřešili, byl jsem šťastný a táta byl taky. Myslím ale, že on byl mnohem šťastnější, protože já si neuvědomoval, jak významné to bylo,“ dodal chlapec.

Jeho otec Sven Hovmoller je profesorem na Katedře materiálové a environmentální chemie Stockholmské univerzity a byl požádán, aby přispěl do časopisu Philosophical Transactions of Royal Society. Jako téma si zvolil atomovou strukturu kvazikrystalického aproximantu, tedy něco, co je pro většinu lidí, kteří se nepohybují ve světě specializované chemie, španělskou vesnicí.

Přesto Hovmoller nabídl případ k řešení svému desetiletému synovi. Inspirovalo ho k tomu prý to, jakým způsobem Linus vyřešil sudoku. „Pochopil jsem, že je chytřejší než já. Napadlo mě tedy, že by mi mohl pomoct,“ uvedl pro agenturu Reuters pyšný otec.

Přistoupil k věci s čistou hlavou

Linus v předložených obrázcích z digitálního mikroskopu nalezl vzory, které jeho otci tak dlouho unikaly. Klíčem k tomuto úspěchu byl podle Svena fakt, že jeho syn neměl žádné předsudky.

„Myslím, že o problematice vím příliš mnoho, v hlavě mi tak neustále běhá tolik obrázků a znalostí, až v tom mám trochu zmatek. Jak se říká, pro samé stromy nevidím les. Linus ale naproti tomu o chemii nebo krystalografii nic neví, proto k problému přistoupil s čistou hlavou,“ vysvětlil Hovmoller, proč jeho syn tak významnou měrou přispěl k řešení problému.

Jinak ale Linus přiznal, že rodičům pomáhá spíše v domácích než profesních záležitostech. Ještě se totiž ani nerozhodl, jakou profesi si zvolí. Dva favority už ale má, buď půjde ve stopách otce a stane se vědcem, nebo naopak zvolí dráhu umělce.