Kolébku olympijských her smetlo ničivé tsunami

Voda rychle a snadno překonala nejen několikakilometrový pruh země, který ležel mezi Olympií a mořem, ale i horský hřbet, který obklopoval posvátné místo antických Řeků. Svatyně, v níž se po více než tisíc let konaly slavné sportovní hry, tak na staletí zmizela z povrchu zemského.

Podobné tsunami není ve Středomoří ničím zvláštním, jak vysvětluje profesor Andreas Vött, který s novými poznatky o zániku slavné Olympie přišel.

Vött, který působí na univerzitě Johanna Guttenberga v Mohuči, zdůrazňuje, že poslední velká třicetimetrová vlna udeřila v egejské oblasti před půl stoletím, v roce 1956, aniž by si toho někdo nějak zvlášť všímal. Také vyhodnocení historických záznamů podle něj „ukázalo, že v západním Řecku přichází tsunami v průměru každých osm až jedenáct let“, i když obvykle bývá menší než třicetimetrové.

Rok 551 je uváděn jako tradiční datum zániku Olympie, která leží v západní části poloostrova Peloponés. Podle dosavadních představ ji v té době zničilo zemětřesení a trosky pak zanesl potok Kladeios, který teče okolo posvátného okrsku. Vött ale považuje tento zažitý názor za chybný – a to nejen proto, že ve vrstvách, které starověkou Olympii překryly, je až příliš mnoho ulit mořských měkkýšů a pozůstatků foraminifer, mořských mikroorganismů.

„Složení ani tloušťka usazenin, které nalézáme v Olympii, neodpovídá hydraulickému potenciálu potoku Kladeios a geomorfologickému stavu údolí. Je vysoce nepravděpodobné, že by to mohlo být dílem této říčky,“ vysvětluje akademickým jazykem německý vědec, který pátrá po stopách vln tsunami za posledních jedenáct tisíc let v celém Středomoří.

Starý výklad podle něj selhává na zcela zásadní a jasně viditelné skutečnosti: Olympie byla nejdříve překryta mnoha metry usazenin, které prý přinesl Kladeios, a pak měl týž potok vymlít do nanesených usazenin koryto hluboké místy až dvanáct metrů. Jednu z těchto „prací“ mohla vykonat i tak slabá říčka jakou Kladeios je – ale obě ne.

Klíč ke skutečné příčině zkázy Olympie nabízí podle Vötta například nákresy z výzkumů zdejších chrámů. Pořídili je němečtí vědci, kteří v těchto místech provádějí vykopávky od roku 1875. Kdyby zdejší chrámy skutečně zničilo pouze zemětřesení, musely by být popadané části jejich kamenných sloupů „poskládány“ na zemi asi jako řada pneumatik (jsou tak umístěny dnes).

Při vykopávkách však archeologové takovou situaci nezjistili. Ve skutečnosti části sloupů jakoby „plavaly“ ve vrstvě usazenin, která je místy silná více než osm metrů.

V rámci svého výzkumného projektu provedl Vött v Olympii také řadu geologických vrtů. Ty podle něj ukazují, že zdejší oblast byla během posledních sedmi tisíc let terčem většího počtu ničivých obřích vln.

„Olympie dokládá přinejmenším čtyři fáze záplav s vysokou energií, které zjevně postihly celé dno údolí,“ konstatuje vědec ve zprávě pro konferenci. Usazeniny jedné z těchto fází byly datovány do období mezi lety 585 a 647, což „se dobře shoduje se zemětřesením z roku 551, při němž byla Olympie údajně zničena“.

Dějiště starověkých sportovních soubojů leží 33 metrů nad mořem, jeho zkázu však mohla způsobit i vlna o pár metrů nižší – stačilo, když měla dostatečně velkou sílu a rychlost. Nahrávala tomu i podoba pobřeží. „V dřívějších dobách neležela Olympie 22 kilometrů od moře, jako dnes. Linie pobřeží tehdy běžela osm nebo ještě více kilometrů hlouběji ve vnitrozemí,“ vysvětluje Vött.

Silná vlna tedy musela překonat pouze čtrnácti- a možná jen desetikilometrový pás země. Nezastavila se, ani když dorazila k vrškům okolo Olympie. Korytem řeky Alfeios, do níž se vlévá olympský potok, prorazila dále do vnitrozemí a s ní tam proudilo i množství usazenin.

Ty sehrály důležitou roli ve zkáze místa: bylo jich zřejmě tolik, že zafungovaly jako jakýsi geologický „špunt“ a na dlouhou dobu ucpaly odtok Alfeiu.

Nejen příval vod, ale ani nánosy se proto nemohly vrátit zpátky k moři a Olympie zřejmě zůstala dlouho pod vodou. Přesto lze cestou k moři najít usazenin více než dost a jejich složení se velmi podobá tomu, v čem na staletí zmizela Olympie.

Když pak vody konečně zmizely, byly už její antické památky překryty vrstvou sedimentů. Dávný osud Olympie je tak varováním i pro dnešek. Tsunami podle Vötta neohrožují jen vzdálená pobřeží Japonska a jižní Asie, ale rovněž nedaleké Středomoří. Německý expert připomíná, že je to pouhých 103 let, co se sto tisíc lidí stalo obětí ničivé vlny, vyvolané zemětřesením v oblasti italské Messiny.

Jižní Itálie, stejně jako Řecko, se nachází v oblasti geologického zlomu, kde africká pevninská deska klesá pod euroasijskou, což má za následek častá zemětřesení, jež pak mohou vyvolat ničivé obří vlny.

I když tsunami před patnácti stoletími zničilo památku dějiště starověkých olympiád, jak tvrdí Vött, samotný zánik sportovních her byl dílem lidí a daleko předcházel době, kdy Olympii smetla mořská vlna zkázy.

Vše asi začalo tím, že v polovině třetího století poškodila svatyni a sportoviště celá série zemětřesení. Pak přišel vpád barbarů v roce 267, a s ním i první velká vlna ničení olympských památek. Ničiteli nebyli přicházející cizinci, ale místní lidé, kteří potřebovali kámen, aby mohli posvátné místo opevnit.

O století později, po roce 363, už není jisté, zda se olympijské hry konaly každé čtyři roky. Sílil totiž tlak křesťanů, kterým se nelíbilo pohanské místo ani kult nahého těla, který byl s olympijskými hrami neodmyslitelně spjat (sportovci zápasili nazí nejpozději od roku 700 př. n. l.).

Zánik her bývá tradičně spojován s císařem Theodosiem I., posledním vládcem římské říše před jejím rozdělením na západní a východní část. Vladař zakázal v roce 394 všechny pohanské slavnosti, mezi něž samozřejmě patřily i olympiády.

Je ale dost možné, že hry se konaly dále, i když doby, kdy se tam sjížděli sportovci nejen z celého Řecka, ale z celé římské říše, byly už dávno minulostí. V roce 426 totiž zákaz olympiád znovu výslovně zopakoval východořímský císař Theodosius II., který navíc nařídil zničení všech pohanských chrámů v Olympii.

Co bylo dál, ukazují vykopávky: místo pro uctívání řeckých bohů se změnilo v lidské sídliště, sochařská dílna, kde kdysi vznikal jeden ze sedmi divů světa, třináctimetrový bůh Zeus ze zlata a slonoviny, se stala křesťanskou bazilikou.

Jen některé archeologické nálezy naznačují, že aspoň na místní úrovni probíhaly hry v Olympii ještě na počátku 6. století. Obří vlna, která přišla někdy po polovině 6. století, tak byla jen příslovečnou poslední kapkou. To, co zničila, bylo zřejmě už víceméně křesťanské městečko.