Telení a srážka Mertzova ledovce

Mertzův ledovec vystupuje ve východní Antarktidě do oceánu zhruba proti australskému Melbourne. Tvoří dlouhý úzký jazyk, který končí v Jižním oceánu, kde se takzvaně "telí" (láme na kry). Satelitní snímek zachytil "miniledovec" o rozměrech 8,5 krát 9,5 kilometru, jež se od ledovce oddělil 17. ledna.

O měsíc později zachytila NASA srážku, při níž do Mertzova ledovce narazil jako beranidlo jiný bezmála sto kilometrů dlouhý ledovec B-09B. Výsledkem srážky bylo tentokrát odlomení ledovce o velikosti Lucemburska. [celá zpráva]

Stratovulkány v El Salvadoru

Pobřeží Pacifiku ve Střední Americe je poznamenáno řadou aktivních i klidných vulkánů, které geologové nazývají souhrnně vulkanický oblouk. Sopky zde vznikly kvůli tlaku magmatu v důsledku subdukce - stlačováním Kokosové tektonické desky pod Karibskou. Snímek zachycuje čtyři stratovulkány v blízkosti středu vulkanického oblouku.

Všechny jsou aktivní od období Holocénu (asi před 10 tisíci lety) až doposud, s výjimkou 2130 metrů vysoké San Miguel, která byla aktivní už mnohem dříve. Její poslední aktivitou byl menší plyn a emise popela v roce 2002.

Výbuch plazmy na Slunci

V dubnu NASA vydala první snímky ze své nejnovější mise pozorování Slunce. Snímek pořídila nová observatoř Solar Dynamics Observatory v ultrafialovém spektru.

Fotografie zachycuje výbuch plazmy na povrchu Slunce. Ta teče ve smyčce podél magnetického pole.

Černé jezero v Mongolsku

Pohled z výšky na Har Nuur, aneb Černé jezero v Mongolsku připomíná znak super hrdiny Batmana. Vodní nádrž uprostřed vyprahlé krajiny plné písčitých dun je ve skutečnosti součástí systému uzavřených nádrží táhnoucí se po celé střední Asii. Tyto "mísy" jsou pozůstatky paleojezer, jež se smrskly před 5000 lety, kdy se podnebí stalo sušším.

Har Nuur je naplňován srážkami zejména na jaře. V létě se opět smrští. Tento proces nabývání a smršťování vytváří ideální podmínky pro řadu mokřadních biotopů. Jezero je místem odpočinku pro celou řadu druhů stěhovavých ptáků.

Fytoplanktonový květ u Islandu

Odstíny zelené a modré se snoubily v zajímavých vírech a vytvořily tak neotřelou kresbu na hladině oceánu u pobřeží Islandu, již zachytil satelit s názvem Nasa Agua 24. června loňského roku. Jde o masivní expanzi fytoplanktonu, který se každoročně šíří severním Atlantikem od jihu k severu a vrcholí v pozdním jaře. Tento snímek zachycuje fázi expanze na západ od pobřeží Islandu.

Většina vědců si myslí, že fytoplanktonu se na jaře daří, protože se zvýší sluneční záření, jsou vyšší teploty, a je to období hojné na živiny. Nicméně, nedávný výzkum naznačuje, že vznik může mít souvislost se zimními bouřemi.

Souostroví Saint-Pierre a Miquelon

Spíš jako buňky živočišné tkáně pod mikroskopem vypadá fotografie NASA francouzského zámořského společenství souostroví Saint-Pierre a Miquelon. Souostroví u pobřeží Newfouland je posledním zbytkem bývalé kolonie Nová Francie. Jmenuje se podle tří největších ostrovů a má rozlohu 242 kilometrů čtverečných.

Na speciálním snímku pořízeném radiometrem ASTER se vegetace objevuje v různých odstínech růžové a červené, holá země je béžová, urbanizované oblasti jsou modro-šedé a voda je v odstínech modré a modro-zelené.

Delta Nilu v noci

Jedním z nejvíc fascinujících aspektů pozorování Země z vesmíru je schopnost přesně vidět rozložení obyvatel podle světel. V tomto pohledu na Egypt je jasně vidět, jak je zde populace téměř úplně koncentrovaná podél údolí řeky Nil.

Pohled na deltu Nilu vypadá jako květina, jejíž květ tvoří Káhira. Teprve v noci je možné spatřit celou síť menších vesnic podél řeky, jež jsou přes den neviditelné kvůli bujné vegetaci.

Tropický cyklón Abele

Síla tornád, tajfunů a cyklónů fascinuje lidi odnepaměti a je patrná i z tohoto snímku. Ten zachycuje cyklón Abele, který vznikl 29. listopadu roku 2010 nad jižním Indickým oceánem.

Podle údajů amerického námořnictva měl Abele rychlost 75 kilometrů za hodinu, nárazy až 95 kilometrů za hodinu. Bouřka byla lokalizována asi 1250 kilometrů jihozápadně od Kokosových ostrovů.

Řeka Boteti

Jako stužka položená na stole vypadá z vesmíru řeka Boteti v Botswaně. Ta od roku 1990 pravidelně každý rok vysychá. Ale v září loňského roku se naplnila vodou, a tak mohl vzniknout tento snímek.

V regionu začíná období dešťů zpravidla v říjnu a končí v dubnu. Většina z deště, který padá na vysočině Angola, putuje do Okavangské delty. Teprve je-li více vody, než může tato delta pobrat, část vody pokračuje na jih přes řeku Boteti. Ta teče do rozsáhlé solné pánve Makgadikgadi. Snímek však ukazuje zastavení řeky těsně před cílem.

Smog nad Čínou

Jak moc je tristní stav ovzduší v Číně, lze dobře pozorovat i z vesmíru. Snímek z října loňského roku ukazuje smog, který kvůli počasí panoval v okolí Pekingu bezmála týden.

Viditelnost byla snížena v některých oblastech na 100 metrů. Nejméně 32 lidí zemřelo při dopravních nehodách způsobených špatnou viditelností. Nevýslovný byl počet lidí, kteří trpěli astmatem a dalšími dýchacími obtížemi.

Vodní planeta Země

Při pohledu z vesmíru je nejvýraznějším prvkem na Zemi voda. V kapalné i pevné podobě pokrývá 75 procent jejího povrchu. Tvoří také mraky, které když zahalí kontinenty, vypadá naše planeta opravdu jako celá z vody.