Nalezený pták dostal půvabné jméno Inkayacu paracasensis nebo také Vodní král vod a zemi obýval v období eocénu, tedy v třetihorách, kdy na planetě panovaly vysoké teploty, její povrch zhusta pokrývaly lesy a z toho pás tropů dosahoval až k 45 stupni zeměpisné šířky. To pro představu odpovídá severu dnešní Itálie.

Zkamenělina tučňáka byla nalezena týmem archeologů v peruánské národní rezervaci Paracas, na což poukazuje jeho latinský název, vědci mu však familiárně říkají Pedro podle postavičky v kolumbijském seriálu. Ve studii, jež popisuje nález a identifikaci fosílie a byla uveřejněna v odborném časopisu Science, se uvádí, že na zkamenělině bylo objeveno překvapivě zachované peří a šupiny. Tučňák měl také dlouhý rovný zobák, mnohem delší než jeho moderní potomci.

„Před tímto nálezem jsme neměli pro přítomnost peří, povahu barev a tvar plovacích blán u těchto pradávných ptáků žádné důkazy,“ uvedla Julia Clarkeová, paleontoložka z univerzity v Texasu, která je hlavní autorkou studie. „Měli jsme otázky, a toto je naše první šance na jejich zodpovězení,“ dodala.

Potápěli se zřejmě do velké hloubky

Jak řekla BBC, z nálezu je znát, že charakteristické znaky tučňáků se vyvinuly už před milióny let, barva jejich peří se však změnila až relativně nedávno. Aby zjistili barevný odstín peří třetihorního tučňáka, prozkoumali vědci melanosomy - mikroskopické buněčné struktury na zkamenělině, podle jejichž tvaru, velikosti a uspořádání lze barvu určit.

Fosilní otisk peří obřího tučňáka Inkayacu

Fosilní otisk peří obřího tučňáka Inkayacu

FOTO: ČTK/AP

„Zjištění zabarvení těla vyhynulých živočichů umožňuje odhadnout jejich chování v přírodě,“ uvedl další z autorů studie Jakob Vinther z Yaleovy univerzity. "Hlavně si však myslím, že je to vůbec prima, když zjistíme, jak vyhynulý živočich jako tento obří pták vypadal,“ doplnil.

Z tučňáků dělá krále plavců především tvar jejich těla a plovací blány. „Jednou z věcí, které jsou na dnešních tučňácích zajímavé, je fakt, že hloubka, do jaké se potopí, souvisí s velikostí jejich těla. Čím těžší tučňák je, tím hlouběji se potopí. A pokud to platí u všech tučňáků, pak hloubka, do jaké se dokázaly potopit tyto pradávné obří druhy, se od té dnešní velmi lišila,“ vysvětlila Clarkeová.

Podle vědců, kteří v místě nálezu fosílie tučňáka učinili nedávno ještě jiné pozoruhodné objevy, je tento nález dalším důkazem bohaté diverzity tohoto druhu v období eocénu. „Nabízí se zde úžasná možnost změnit naše povědomí nejen o vývoji tučňáků, ale i jiných mořských obratlovců,“ doplnila Clarkeová.