"Uvidíš-li muže v kaučukovém plášti, v botách, klobouku a s vázankou z téhož materiálu, který má v tašce peněženku z pryže a v ní ani dolar, je to zcela určitě Charles Goodyear," říkávali přátelé o vynálezci, jehož jméno dnes nese jedna z největších světových firem vyrábějících pneumatiky. Goodyear byl totiž šikovný technik, ale špatný obchodník. Svůj objev nedokázal dobře prodat, místo toho dále experimentoval. Z gumy chtěl vyrábět úplně všechno - dokonce i bankovky, šperky či lodě.

S patentem ho předběhl Angličan Hancock, zřejmě plagiátor

I v získání patentu na proces vulkanizace ho předběhl Angličan Thomas Hancock, který se o zkvalitnění gumy snažil několik let a údajně mu pomohl až vzorek, jenž Goodyear, sice bez bližších podrobností, zaslal několika britským gumárenským podnikům. Hancock získal patent na vulkanizaci, kterou takto pojmenoval podle římského boha ohně Vulkána, v listopadu 1843, dva měsíce před tím, než si Goodyear vůbec o patent v Británii zažádal (dostal ho v červnu 1844).

První pokusy prováděl ve vězení pro dlužníky

Charles Goodyear se narodil 29. prosince 1800 v New Havenu v americkém státě Connecticut. Vyučil se mechanikem, aby mohl po svém otci převzít živnost - železářský obchod. Po čase ale zkrachoval a za dluh se dokonce dostal i do vězení. Právě tam začal dělat první pokusy se zkvalitněním gumy, s nimiž pak pokračoval doma. Vytvářel různé kaučukové směsi, do nichž přidával například křídu, hořčík či kyselinu dusičnou. Nic však nepomáhalo tomu, aby holínky, které válečkem na nudle vytvořil pro své děti, v létě horkem neroztály.

Převratnému objevu pomohla náhoda

Asi v roce 1838 se Goodyear setkal s gumárenským podnikatelem Nathanielem Haywardem, který vynašel způsob, jak gumu ztvrdit přidáním síry, což si nechal patentovat. Goodyear od něj patent koupil a experimentoval dál. K zásadnímu objevu došlo, jak už to tak bývá, náhodou. Údajně se jednoho únorového dne roku 1839 vydal do místního obchodu předvést svůj nejnovější pokus. Při tom mu kousek gumy upadl na horkou plotnu kamen. Když ho z ní seškrabával, všiml si, že část gumy se stala pružnou. Po řadě dalších experimentů, kdy zjišťoval po jak dlouhou dobu, jakým způsobem a na jakou teplotu gumu zahřát, objevil vulkanizaci.

Soudy s piráty byly drahé, stejně nepomohly

Ve 40. letech 19. století Goodyear s pomocí švagra, bohatého textilního podnikatele, založil malý závod, který ale vedli jeho dva bratři. A jelikož Goodyear neměl dobře ošetřeny licenční smlouvy, musel se asi ve třiceti případech soudit s "piráty". V jedné z kauz ho dokonce obhajoval proslulý senátor a ministr zahraničí Daniel Webster, jemuž Goodyear za obhajobu zaplatil tehdy rekordních 15 000 dolarů. Případ v roce 1852 sice zaplnil první stránky novin, ale plagiátory nezastavil.

Krátce nato se Goodyear vydal do Evropy, kde v roce 1855 na veletrhu v Paříži instaloval svůj stánek - postavený celý z gumy. Utratil za něj přes 100 000 dolarů, což ho zcela zruinovalo a opět uvrhlo do vězení. Během dvoutýdenního pobytu v tomto "hotelu", jak Goodyear vězení pro dlužníky nazýval, mu císař Napoleon III. udělil Řád Čestné legie.

Pozůstalost tvořily dluhy a podíly z patentů

V roce 1860 přicestoval Goodyear do New Yorku za svou umírající dcerou. Přijel pozdě a krátce nato 1. července 1860 zemřel. Svým dědicům zanechal dluh 200 000 dolarů, ale také podíly z několika patentů. V roce 1898 založil jiný americký vynálezce Frank Seiberling společnost na výrobu pneumatik a pojmenoval ji na počest Charlese Goodyeara.