Jeho „plovoucí oceánská laboratoř“ Calypso, těžce poškozená srážkou v singapurském přístavu v roce 1996, se dočkala rekonstrukce a proměny v „putovní vzdělávací výstavu“, jak se vyjádřila ředitelka Cousteauovy nadace Francine Cousteauová. Začátkem června už pod vedením Cousteauova syna Phillipa vyrazila na plavbu po Středozemním moři druhá loď legendárního výzkumníka Alcyone.

Stát se rybou

„Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou,“ vysvětlil Cousteau po letech myšlenku, která vedla k vynálezu akvalungu. První dýchací přístroj na světě, umožňující až několikahodinový pobyt pod hladinou, zkonstruoval tehdy námořní důstojník Cousteau s vojenským inženýrem Emilem Gagnanem roku 1943. Byl to doslova revoluční vynález.

„Mým snem vždycky bylo dívat se na svět klíčovou dírkou, pozorovat přírodu kolem sebe a odhalovat její tajemství,“ přiznal svou motivaci v jednom z rozhovorů už slavný a světoznámý Cousteau. Díky akvalungu, Oscarem ověnčenému Světu ticha a dalším filmům, bezpočtu článků, několika desítkám knih i stovce televizních snímků přiblížil a otevřel podmořský svět miliónům lidí.

Poetický fantasta s orlím nosem ve vyhublé tváři, s neodmyslitelnou červenou čapkou a vždycky upřímným úsměvem na rtech, obklopen vynikajícími parťáky a odborníky, nazval své lodě podle řeckých heroin – ostrovní nymfy Kalypsó, která sedm let sváděla Odysea, a Alkyone, dcery vládce větrů Aiola a manželky vášnivého mořeplavce Keyka. Nevyhnutelně však z pouhého okouzlení mořem vystřízlivěl a dospěl k přeměně v ekologa a ochránce. „Musíme se naučit žít tak, abychom jiným neubližovali a zanechali našim následovníkům svět stejně dobrý, ne-li lepší, než v jakém žijeme sami,“ napsal na sklonku života.

Jacques-Yves Cousteau

Jacques-Yves Cousteau

FOTO: Archív

Zelená loď

Proto probíhá i rekonstrukce Calypsa přísně ekologicky. Paluba, kajuty a další dřevěné části, původně vyrobené z kalifornských borovic, jsou nahrazovány udržitelně těženým dubovým a modřínovým dřevem z Bretaně, trup lodi (vyžádal si jen minimální opravy) je utěsněn konopnou koudelí místo syntetických laků, staré motory a nádrže na palivo, systém recyklace sladké vody i pneumatické rozvody nebo elektronika byly nahrazeny nejmodernějšími modely, splňujícími přísná ekologická kritéria.

Totální výměnou prošel tzv. falešný nos, Cousteauův vynález umožňující filmování těsně pod hladinou. Na přídi jachty pod čárou ponoru nechal vyrobit – dost možná inspirován postem střelce v nose bojových letadel – malou válcovitou kajutu s průhledy. Tudy filmoval první podvodní snímky, než mohl díky akvalungu a zdokonalení kamerového boxu vstoupit do světa pod hladinou už přímo.

Rekonstrukci a modernizaci jachty vedou Patrice Quesnel, někdejší kapitán Alcyone, a Laurent Cordelle z posádky Calypsa. Kvůli rekonstrukci musel tým kolem Calypso dokonce vybojovat výjimku z francouzského zákona, který limituje rekonstrukci „historických“ plavidel a možnosti jejich provozu.

Calypso totiž byla postavena v Oregonu v roce 1942 jako lodivodská loď a dosloužila jako minolovka. V roce 1950 ji koupil irský „pivní“ miliardář Thomas Loel Guinness, na své náklady podle představ tehdy teprve se prosazujícího výzkumníka přebudoval na plovoucí vědeckou základnu a za symbolický jeden frank ročně Cousteauovi pronajal.

Otec by byl smutný z drancování moří

„Kdyby tu byl s námi, můj otec by měl obrovskou radost ze vznikajících oceánských rezervací v mnoha zemích a ze stále početnější komunity vědců, zabývajících se poznáním a ochranou mořské biodiverzity,“ řekl v bretaňské loděnici Piriou nejmladší z klanu Cousteauů Pierre-Yves u příležitosti dokončení přestavby lodi. „Byl by ale nepochybně také smutný z toho, jak průmyslový rybolov drancuje oceány a z ekologických katastrof, způsobených lidskou honbou za ropou,“ dodal v narážce na gigantický únik ropy v Mexickém zálivu.

Pierre-Yves vede společnou expedici Cousteauovy nadace a National Geographic Society, jež na Alcyone vyrazila k „remaku“ Cousteauových prvních podmořských filmů. Tým bude ve Středozemí filmovat stejné oblasti, zachycené na dnes už historických záběrech, a mapovat, jak se za uplynulých šest desetiletí změnily.

„Stav Středozemního moře byl od starověku životně důležitý pro lidi na jeho březích,“ řekl před vyplutím expedice Enric Sala z National Geographic. „Od dob, kdy tu filmoval Cousteau, jsme nepochybně o mnoho krás a bohatství tohoto moře přišli – musíme vědět, co se tu odehrálo, abychom mohli to, co zbylo, zachránit a vrátit se co možná nejvíc ke dnům, kdy oceány překypovaly bohatstvím života.“